KRIZE STŘEDNÍHO VĚKU

PhDr. Jiří Tyl

Klinický psycholog a psychoterapeut

1. CO JE TO – STŘEDNÍ VĚK?

Jan Werich v předscéně s Horníčkem uvažuje:

„Střed věku… Střed je bod, který je od obou konců stejně vzdálen. Za předpokladu, že ty konce jsou konstantní neboli neměnné. Ovšem u našeho věku se to nedá říct. Náš věk nemá konce konstantní. … Novověk, tam ten konec se neustále mění, na každou vteřinu navazuje nová vteřina, nová minuta, nová hodina, nový týden, nový rok, nové desetiletí, století, tisíciletí, stotisíciletí… takže ten středověk aby se udržoval pořád ve středu, tak ten taky musí pořád dopředu.“

Tudíž dle Wericha vlastně stále žijeme ve středověku: tj. uprostřed svého „věku“ – životního času. To je přesné: tak, jako naše místo v prostoru je vždy centrované okolo našeho těla, tak i v rozpětí životní dráhy jsme centrováni okolo „našeho času“, právě nyní.

Určení chronologické záleží na tom, ve kterém století, kde a koho se ptáme:

Různé slovníky i wikipedie udávají jako střední věk 40 – 60 let.

Badatel životního cyklu člověka Erik Erikson udává 45 – 60 let.

Můj třináctiletý syn na otázku „co tě napadne, když někdo je středního věku?“ odpověděl „40“.

Ovšem up–to–date, v průzkumu britské populace starší 50 let, vyšel jako začátek středního věku 55 roků! Ale ani s tím se každý nesmíří – každý pátý klade začátek středního věku po 60 letech. A kdy tedy potom podle respondentů začíná stáří? Až v 70 letech. Není divu, když pětina vyjádřila názor, že střední věk není kalendářní věk, nýbrž stav ducha…

2. PLOVOUCÍ STŘED

Když neznáme konce, je střed (věku) jen jakési „mezi“.

Mezi čím a čím? Oidipus vyřídil strašlivou Sfingu tím, že odpověděl na hádanku základní důležitosti:

„Co chodí po čtyřech ráno, po dvou v poledne a po třech večer?“

Aspoň základní o ohraničení životního pohybu víme: souvisí s pohybem těla. Na začátku se ještě nehýbeme, na konci se už nehýbeme.

Takže střední věk je všechno to mezi kolébkou a rakví? Zdá se.

Prodlužování života v technické civilizaci posunuje konec života dál a dál, a – jak řekl Werich hutně – střed musí za ním.

Průměrný věk obyvatel ČR je 41 let. V ještě zdravějších podmínkách (Severní Evropa, Japonsko, Řecko…) je ještě o pár let dál.

3. STŘEDNÍ VĚK A VĚDA

Může nám poskytnout jistotu věda? Hm… tedy ano, bohužel různé vědy poskytují více různých jistot. Jiný je počátek „středního věku“ jako konce mládí – když začneme s výčtem všeho, co se na nás začíná kazit, čeho ubývat atd.

Příklad: Vývoj mozku

Vývoj mozku se děje v jakýchsi stadiích, trvajících přibližně 7 let:

– do 7 let u mámy: v 6 se vyvíjí v 7 stabilizovat základní elektrické aktivity mozku, která nás provází už po celý život, tzv. alfa.

7 – 14 ve škole: období učení se sociálním rolím, zvláště ke konci charakterizované sílícím přáním, být už z tohoto období konečně venku (až budu velký…)

14 – 21 dospívání: přerod mozku vlivem hormonů z dětského na dospělý. specifické přechodové stadium mozku, kdy se nejvíce rozvíjejí centra emocí a afektů (limbický systém). Na konci opět připravující další stadium: mezi 18 – 21 rokem nejvíce rostou čelní laloky, sídlo našeho lidského rozumování, plánování atd.

21 – 28 raná dospělost: na jejím konci jsou zmíněné čelní laloky teprve plně funkční, plně zapojené i plně propojené s ostatními částmi.

28 – 35 vrchol života (prime of life)? Tato dekáda je také v životním cyklu nejstresovější: v této době se v rodině vyskytuje nejvíce dětí současně (i když často je to jen jedno), dokončuje se zařizování bydlení, lepšího bydlení, druhého bydlení…

35 – 42 (ovšem se značným rozptylem: Švédové už ve 34, Řekové až v 52!)

4. STADIA ČLOVĚKA

V psychologii je obecně přijímáno, že lidský život je třeba pojímat v celku. To realizuje tzv. vývojová psychologie životní dráhy či životního cyklu. Systematicky byla podána (a později úspěšně ověřena) profesorem Kolumbijské university, psychoanalytikem Erikem Eriksonem v tzv. epigenezi „Věků člověka“ (v legendárním zakladatelském díle Childhood and Society 1950).

9 stadií psychosociálního vývoje podle Eriksona:

Stadium Věk Psychosociální krize Účinná síla

1. Orálně-smyslové Do 1 roku Základní důvěra x nedůvěra Naděje

2. Muskulárně-anální 1 – 3 roky Autonomie x stud a nejistota Síla chtění (vůle)

3. Pohybově-genitální 3 – 6 let Iniciativa x vina Cíl (záměr)

4. Latentní 6 –12 let Výkonnost x Méněcennost Kompenzace

5. Adolescence 12 – 19 let Identita Ega x Zmatení rolí Poctivost

6. Raná dospělost 20 – 25 let Intimita x Osamělost Láska

7. Střední dospělost 26 – 64 let Plodnost x Stagnace Péče

8. Pozdní dospělost 65 + Integrita Já x Zoufalství Moudrost

9. Velmi starý věk 86+ Beznaděj / zoufalství x Gerotranscendence*

Naděje a víra

* Charakteristika: Čelí novému smyslu sebe nad scházejícím tělem a potřebě péče. Příznivé vyústění: Dosahuje nového smyslu moudrosti a transcendence.

5. krize středního věku? EXISTUJE TO VŮBEC?

Pojem krize středního věku koření v psychoanalýze, která jej – již u Freuda – vztahuje ke strachu ze smrti. Ve středu věku jsme na vrcholu, co se týče tzv. generativity, plodnosti v nejširším slova smyslu. A když jsme na vrcholu „kopce“ – křivky, části cyklu, náhle dohlédneme na konec:

Na tzv. křivce normálního rozdělení lze znázornit, jak je „věk středu“ proměnlivý podle rozpětí „konců“:

• Některé životy jsou strmé: „žijí příliš rychle“. Vrcholu dosáhnou velmi záhy, konec je též velmi rychlý. To je životní běh romantický, končící ve srovnání s průměrem populace vlastně před středním věkem (ve 27 letech: Karel Hynek Mácha, hrdinové rocku Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morrison, Kurt Cobain…).

• Jiné jsou rozprostřené: konec je daleko. Příklad: filosofové, vědci, také psychoanalytici (Freud 83, Jung 86 let).

Carl Gustav Jung učinil ze středního věku věk „kritický“ (krize = rozhodnutí), v němž se rozhoduje o celku života – co budeme dělat v druhé polovině života, když „mládí je pryč a do penze daleko“.

Zdálo by se, že výraz krize středního věku se musel vyskytovat vždycky, protože středním věkem přece všichni procházíme. Ale pojem „krize středního věku“ podal až psychoanalytik Elliott Jaques v roce 1965, ve studii příznačně nazvané Strach ze smrti a krize středu života.

S jeho užíváním se roztrhl pytel. Jenže vědecké studie ukazují, že psychologická krize, vztažená v určitém věku k věku samotnému, se týká jen desetiny lidí.

Jestliže – jak ukázala citovaná britská studie – lidé chápou střední věk spíše jako „stav mysli“, než určitý věk, tedy velmi plovoucí střed, je to pochopitelné. Krize středního věku by pak znamenala „stav mysli v určitém stavu mysli“: je jasné, že z toho se věda udělat nedá.

6. ŽIVOTNÍ KRIZE VE STŘEDNÍM VĚKU

Přes přílišnou roztaženost pojmu – mezi 25 a 70 roky, to je v přenesení do prostorových určení něco jako „tady, tady někde na Sahaře“ – je však zřejmé, že zenit života je spojen s uvědoměním řady mrzutostí, které jsme v dětství a mládí vnímat nemuseli:

• Jednak věk samotný: zvyšující se číslo, vzdalování se od mládí.
• Dále přibývání věku – abychom neřekli stárnutí – spojené s problémy:
• práce a kariéry (nebo ztráty práce a kariéry),
• manželského vztahu (nebo rozvodu a ztráty vztahu),
• dospívání dětí (nebo postrádání potomků),
• stárnutí a/nebo smrt rodičů,
• fyzické změny spojené s přibýváním věku (menopauza jako symbol)
• psychické změny spojené se stárnutím
• atd. atd.

7. útěcha ze „středního věku“ (ČI PROSTĚ STÁRNUTÍ)

Goethe praví, že stárnutí je postupné vytrácení se ze světa jevů; jeho myšlenku rozvedl právě před stoletím filosof Max Scheler. I kdyby existoval člověk, který by byl na celém světě sám, tudíž neměl žádnou informaci a zkušenost se stárnutím a umíráním u jiných lidí, stejně by musel poznat, že se konec jeho života přibližuje. Poznal by to ze zpomalování svých pohybů, z přibývající bolesti svého těla atd.

Z toho zřejmě vychází známý bonmot, že když se člověk probudí v … letech a nic ho nebolí, je zřejmě již prakticky mrtvý.

Za tečky nechť si každý/každá dosadí věk dle sebe: řekl bych, že tam je konec středu a začátek končení. Je–li to zároveň také osobní, psychická krize, záleží pak do značné míry na tom, jak je dotyčný spokojen se svým životem vůbec – ne na tom, kolik z něj může v daném věku obhlédnout.

(Úvaha vyšla v časopise Kondice Online 2013, www.kondiceonline.cz)