Jak rozumět snům

by Jiří Tyl · Published 18. 9. 2016 · Updated 5. 1. 2017

Jiří Tyl:

Jak rozumět snům – Hovory o snech Hovory se sny

Jota, 2001, 232 str., brož., 200×130 mm, ISBN 80-7217-142-9

ÚVOD

PhDr. Jiřího Tyla znám jako talentovaného a seriosního psychologa, schopného psychoterapeuta a pečlivého publicistu.

Asi proto jsem byl při četbě jeho populárně vědecké knihy zpočátku zmaten. Neurofyziologické poznatky sděluje s udivující jasností. Ale co to provádí se základními pojmy vědeckého psychologického myšlení? A jak může interpretovat sen v nepřítomnosti snícího?

Mé kritické rozpaky však trvaly jen tak dlouho, než jsem se do jeho zajímavé knihy začetl a pochopil, že jejím cílem není jen informovat, ale hlavně svádět čtenáře, aby se nebáli snů a fantazií a mohli jich používat podle svých potřeb a možností k tomu, aby zůstali živými lidmi, kteří si umějí hrát.

Dr. Tyl jim ukazuje, že taková hra není překážkou ve vážné práci, ale schopností, která obohacuje život. Četné ukázky „korespondenčních“ interpretací se samozřejmě jen zdálky dotýkají latentních obsahů snů. To není bez přímé účasti snícího možné, ale v daném uspořádání, jež nemá terapeutický cíl, to ani není nutné. Autorova síla je hlavně v osobním příkladu: umět si s manifestními snovými prožitky pohrát a zařadit je do bdělých osobních souvislostí.

Kolegy dr. Tyla si vážím a jeho knihy si cením mimo jiné hlavně proto, že se za snivou stránku své mysli nestydí, aniž by přestal být profesionálním psychologem. Chce si hrát, umí k tomu zlákat čtenáře a nemusí přitom znehodnocovat své rozsáhlé odborné znalosti. Láká-li lidi k volné hře fantazie, je jeho zacházení s vědeckými pojmy nezbytně svévolnější, než měřítka přísně vědecké publikace. …I mě nakazil svým nadšením.

Doc. MUDr Václav Mikota, CSc.,

člen Mezinárodní psychoanalytické asociace

vedoucí katedry psychoterapie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví

HOVORY O SNECH

Důležitost snu, tak jako jiných funkcí, můžeme poměřit významem pro přežití. Jakkoli to zní paradoxně, bdělý život vlastně k životu nepotřebujeme. Člověk může být celá léta v bezvědomí či umělém spánku a přežít. Beze snů však záhy zemře.

Třetinu svých životů trávíme všichni ve spaní, nebo aspoň pokusy usnout; měli bychom tedy tuto „odvrácenou stranu Měsíce“ pokud možno poznat co nejvíce.

Co čtenáře čeká? Zamyšlení nad tím, co je sen, ve světle nových poznatků neurověd; shrnutí hlavních významů snů v našem životě; a hlavně výklady snů jako pokus o dialog s projevy nevědomí.

Co je sen?

Co je tedy sen? Sen je mnohovýznamný nervový i psychologický děj, jedinečný a nepostradatelný „třetí stav“ vědomí mezi bděním a bezesným spánkem. Jeho různým významům jsou věnovány samostatné kapitoly – zastavení. Těžiště je v části praktické: skutečné sny konkrétních lidí a náměty, jak jim rozumět.

Sen je děj stejně reálný, smysluplný a pravdivý, jako „denní“ bdělé vědomí. Už vůbec nelze říci, že je nějak „nesmyslný“ nebo „nenormální“. To bychom museli říci, že není normální sama noc – že normální je, když a jenom je místo, kde se na Zemi nacházíme, nastaveno Slunci. Není nesmyslných snů – jen se nijak zvlášť neučíme řeči snu rozumět, a některé sny mohou vypadat, jako když je text v cizí řeči ještě navíc zašifrován. Ostatně, rozumíme vždy opravdu všem svým pohnutkám a pocitům v bdělém stavu? kolik lidí ovládá dokonale mateřštinu?

FAKTA O SNĚNÍ

Není snad člověk, který by nemiloval spánek – pokud se má rád. Spánek potřebujeme pro dvě životně nutné věci: 1. tělesnou regeneraci, kterou zajišťuje spánek převážně bezesný (sny se nám zdají i v něm, ale jaksi chudší); 2. regeneraci duševní, kterou provádí spánek zasvěcený snění.

Sní každý ?

Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Výzkum spánku však již před více než čtyřiceti lety potvrdil, že každý z nás má každou noc sny, dokonce hned několik. Většině lidí však, jakmile se probudí, sen prchne: je plachý a hbitý jako veverka. Musíme být po probuzení pohotově, chceme-li chytit veverku za ocásek: bdělému vědomí sen jaksi nepatří. Není pravda, že někdo sny nemá, to by nepřežil. Pouze si je nikdy nevybaví.

Lidi, kteří si sny nepamatují, nepřesvědčíme. Když o snech neví, jak se mohou přesvědčit, že existují?

Za prvé „objektivně“: ze záznamu činnosti mozku ve spánku. Přestože si mnoho lidí nevybavuje své sny, záznamy jejich REM spánku dokazují, že i oni sní stejně jako ti, kteří si své sny pamatují. Za druhé „subjektivně“: vzbudí-li člověka, „který nikdy v životě nesnil“ v REM spánku, je schopen si vybavit sen zcela srovnatelně s ostatními lidmi.

Sen je životní nutnost

Je experimentálně doloženo, že sen je pro nás dokonce životně důležitý. Bez snů bychom nepřežili: zemřeli bychom vyčerpáním.

Bez snů vůbec nemůžeme žít

– stejně jako bez samotného spánku. Proslulé pokusy Hornovy ukázaly, že krysy zbavené spánku umírají asi po 21 dnech. Zbaveny snů – REM fáze spánku – umíraly asi po 37 dnech. V obou případech umíraly bez patologického nálezu, který by smrt odůvodnil – smrt se vysvětluje dezintegrací řídících funkcí. Proč je sen – přelud pro řídící funkce doslova životně důležitý?

Sny jsou přímo spjaty s naším základním biorytmem

– zhruba 24 hodinovým, tzv. cirkadiánním cyklem aktivity a odpočinku. V něm dále pulsují tzv. ultradiánní rytmy, trvající devadesát minut až dvě hodiny. Ve spánku zhruba osmihodinovém proběhnou tedy přibližně 4 cykly od bdělého stavu, přes hluboký spánek s pomalými mozkovými vlnami, až po velmi aktivní fázi intenzivního snění (REM). Po snu se zase cyklus opakuje. Sny se vyskytují ve všech fázích spánku. V hlubokém spánku je mozek nejvíce utlumen, sny v něm jsou útržkovité, blízko bdělé skutečnosti, černobílé. V intenzivní snové fázi jsou dějově a obsahově bohaté, barevné. V každém novém cyklu je snová fáze silnější, delší, sen bohatší – „nejvíce“ tedy sníme k ránu. Snové poznání je podobné bdělému; není omezeno na lidi, kteří si sny vybavují, nebo zkušené v sebepozorování. Ve dne, ve stavu bdělého vědomí, cykly aktivity a útlumu probíhají také. V každém dvouhodinovém cyklu je asi šestiminutová „snová“ perioda, kdy naše bdělost tak trochu vypne, smyslové vnímání ochabne, jsme tak trochu mimo vnější realitu. Často proběhne tzv. denní snění. Výpadky pozornosti a soustředění jsou běžné – potřeba dělat přestávky při jízdě autem nebo ve školním vyučování je přírodní zákon!

Sen je těsně spojen s bdělým životem snícího

Sen vyvěrá z bdělého života. Bdělý život, události všedního dne, tedy zpětně sen osvětlují a vysvětlují. Talmud, stará kniha židovské moudrosti, praví: sen je svým vlastním výkladem.

Obsah snů se prolíná s našimi bdělými zkušenostmi

V této souvislosti je pozoruhodné, že v rozsáhlém výzkumu 10 000 snů, provedeném v USA, převažovaly třikrát častěji negativní sny nad pozitivními – 64% snů s negativním, jen 18% s pozitivním obsahem! Je život vskutku slzavé údolí? Lidský život je starost; slovo stres je prakticky synonymem života. Proč by měl obsah snů být jiný, než obsah bdění?

Ve snu se nám připomínají věci v bdělém stavu neviditelné. Ve snu se nám k situacím a vztahům připojují prožitky, které jsme ve dne nějak odložili stranou. Odreagováváme si tak strach z ohrožení, kterému se třeba v bdělém stavu dokážeme ubránit.

Co dělá sny pozitivní nebo negativní

Vztah ladění snů k dobré či špatné náladě ve dne zjistila studie psychologů Northern Kentucky University. Sny vyprávělo 153 osob, 42 prožívalo “pozitivní” sny, 24 “negativní” sny.

Ukázalo se, že jedinci mající pozitivní sny celkově prožívají pozitivnější emoce, tj. veselost, sebejistotu, a méně negativní emoce, např. strach, smutek. Negativní emoce samotné převahu negativních snů nevyvolávají. Čili: převahu negativních snů působí nedostatek pozitivních emocí v bdělém stavu. (Nebyly zjištěny žádné rozdíly ve snech při prožívání překvapení, viny, únavy a stydlivosti.)

Ženský a mužský mozek ve snu

Lidský mozek se ve svém vývoji specializoval. Levá hemisféra plní převážně funkce vědomé, poznávací, rozumové, jako je pozornost, řeč a podobně. Pravá hemisféra obstarává hlavně funkce nevědomé, citové, iracionální, jako je ovládání tělesných pochodů, držení těla, smyslové vnímání, city a fantazii.

Příroda, ve své nevyzpytatelné moudrosti, obdařila ženy větším – či muže menším, jak kdo chce – množstvím spojů mezi hemisférami. Proto je mužská logika racionálnější, více oddělená od emocí, ženská logika je citovější, bere v úvahu i iracionální data sensitivity a fantazie. Tato specializace je zřejmě výhodnější pro přežití druhu. Génius mužský šíří život v prostoru; muži jsou dobyvatelé a objevovatelé. Génius ženský zajišťuje trvání života v čase, ženy jsou udržovatelky a pečovatelky.

Oba se navzájem potřebují a doplňují. Tím kompenzují to, co druhému pohlaví chybí, a udržují tok života. Muži by byli špatnými matkami – představte si muže, který vydrží 24 hodin s miminkem, nepotřebuje sex, nepotřebuje jít za kamarády, číst noviny, přestanou mu chutnat alkohol a cigarety… a je přitom emočně naplněn. Ženy zase neobjevily Ameriku a elektřinu, ale také nevymyslely koncentrační tábory a atomovou bombu. A to všechno neviditelný rozdíl v pletencích mezi hemisférami!

Projevují se rozdíly mezi mužským a ženským mozkem také ve snové činnosti? Výzkumníci zkoumali elektrickou aktivitu mozku ve snovém spánku REM a afektivní obsah snů, měřený podle výrazu osob ve snu (příjemný – nepříjemný). Ukázala se pozitivní korelace mezi činností hemisfér především u žen, tj. stejně jako v bdělém stavu. Zajímavé byly nálezy mužů: korelace činnosti hemisfér se vyskytovala pouze u negativních pocitů. (publikováno v Psychotherapy and Psychosomatic Medical Psychology 1997).

Jinak řečeno, ženský mozek i v hlubokém snu vyjadřuje jednotu myšlení a pocitu. Myšlenky mužů jsou zajedno s emocemi, jako u žen, v případě pocitů negativních. Tedy, velmi zhruba řečeno, když tvář osoby ve snu budí negativní pocit, signalizuje třeba hroznu, a rozum je ve střehu. Proč však mužská levá hemisféra nekoreluje s pravou, když ta signalizuje pozitivní emoce? Vypadá to, že když u muže pravá hemisféra hlásí pohodu, jakoby se levý mozek odpojil od pocitů a šel se toulat po svém. Co dělají myšlenky mužů, když se mohou odpojit od emočního obsahu? Objevují? Jako chemik Kekulé, když v proslulém snu uviděl obraz cyklické struktury molekuly benzenu?

Ženy – manželky o tom jistě vědí své. Zkušenost, jak je muž duchem nepřítomen, pokud se nic neděje, je věčným námětem domácích historek. Experiment dokazuje, milé dámy, že za to opravdu nemůžeme. My nic, to mozek! Když to dělá i v hlubokém snu, je to od přírody, ne naschvál…

Škoda, že výzkum snů – pokud vím – nezkoumal aktivitu mozku v centrech řeči! O vrozených rozdílech mezi mužským a ženským mozkem vypovídá snad ještě výmluvněji (doslova) objev, učiněný před nedávnem pomocí PET. Všichni jsme se učili, že máme centrum tzv. expresivní řeči, tedy mluvení, v levé hemisféře. Avšak ženy mají centra mluvení dvě! – ještě jedno na protilehlé pravé hemisféře…

Není divu, že (jak dávno spočetli psychologové) žena v průměru řekne za den dvakrát více slov, než muž. Ano, pánové, to není nedostatek sebeovládání – to moudrá matka příroda: jak bychom se jinak naučili mluvit? Kdo by jinak vydržel celý den žvatlat na miminka a s nimi, kdyby neměl centrum řeči na emotivní pravé hemisféře?

Snad ještě zajímavější výsledek PET studie je zjištění, že centra řeči jsou aktivní nepřetržitě. Tudíž: žena mluví, i když mlčí… Pohotovost žen začít mluvit kdykoli při jakékoli příležitosti je tedy neurofyziologicky fundována.

Když muž zmlkne, centrum řeči pohasne. Neméně je pozoruhodné, co se v mozku aktivuje namísto toho: tzv. limbický systém, centrum pudů a afektů. Jestli z toho některá čtenářka uzavře „vždyť to pořád říkám, že nemyslí na nic jiného, než sex a jídlo!“, nemohu protestovat…

Na základě nových poznatků lze formulovat další hypotézy: myslím, že sny žen obsahují více – byť nevědomé – vnitřní řeči, kterou si ženský mozek předpřipravuje promluvy na další den…

Sen a bdění

Sen je kontinuitou našeho bdělého vědomí – stejně jako bdělé vědomí je hladinou nepřetržitého toku nevědomí. Plynulý přechod mezi bděním a spánkem, a tedy i bdělým a snovým stavem, podobně jako mezi vědomím a nevědomím, je dán pulsováním našeho denního biorytmu. Na příkladu řízení auta je zřejmé, jak přechod z jednoho do druhého může být nenápadný a rychlý – řidič, který se dostane do mikrospánku (včetně třeba mikrosnu), vůbec nevnímá, že jeho vědomí se náhle ztratilo ze scény. Jistě, je rozdíl mezi stavem plné bdělosti a hlubokým, živým REM snem, kterými se zabývají výklady v této knize. To jsou však výběrově zdůrazněné polarity.

Podobnosti myšlení při snění a v bdělém stavu

Myšlení při snění se podobá myšlení v bdělém stavu více, než se dosud předpokládalo. Při vypovídání o zážitcích jak v bdělém stavu, tak i při snění žádný ze znaků myšlení nechybí a ani se nevyskytuje nepravidelně. Rozdíly v bdělém stavu a při snění jsou spíše kvantitativní než kvalitativní. Vybavování snů a zážitků prožitých v bdělém stavu či ve snění je podobné pro některé kognitivní rysy (např. pozornostní procesy nebo vnitřní řeč) a naopak odlišné pro další rysy (např. výběr, sebereflexe a emoce). (Consciousness and Cognition 1997)

Na představách – bdělých i snových! – se významně podílejí mozkové systémy aktivace, nabuzení, arousalu. Čelní (prefrontální) oblasti mozku se podílejí na představách záměrných (a celkově na monitorování kognitivního stavu).

Bdělé sny jsou plnohodnotným a důležitým obsahem našeho vědomí.

Denní sny

Typickým příkladem bdělých snů je takzvané denní snění – uvolněný tok představ, když se třeba zamyslíme, zakoukáme z okna, a asociace se nám rozběhnou bez kontroly.

O denních snech by se dala napsat samostatná kniha. Chci čtenáře upozornit, aby si povšiml, že takovou knihu na trhu nenajde. Má to svůj historický význam. Volného denního snění totiž v

Sny v hypnóze

jsou užitečným terapeutickým prostředkem odreagování, odžití minulých traumat. Léčení navozeným sněním: EEG biofeedback čili trénink mozkových vln

Elektroencefalografický (EEG) trénink mozkových vln prostřednictvím zpětné vazby je jednou z technik tréninku biofeedback, která učí, jak kontrolovat specifické mozkové vlny. Používá se při léčbě různých typů poruch.

Trénink mozkových vln má velký význam pro lidský potenciál. Má široké využití od tréninku špičkových výkonů kosmonautů a pilotů až k regulaci epileptických záchvatů. Největší užitek má u dětí s poruchami pozornosti, učení a jinými tzv. lehkými mozkovými dysfunkcemi.

Užívá se také k navození léčivých zvláštních stavů vědomí. EEG biofeedback zklidňující mozkovou kůru dnes pomáhá lidem objevovat, co se v nich skrývá, co bylo v minulých desetiletích uloženo v podvědomí nebo se bez dlouholetých zkušeností s jógou nemělo příležitost projevit. Experimentálně EEG biofeedback ústí ve stavy plnosti mysli; EEG trénink byl neurologem prof. Faberem nazván – a to bez přehánění – „instantní jógou“.

Nemocné sny

Nejčastější poruchou spánku je nespavost, tedy opak snění. Nejčastější poruchou spojenou se sny jsou tzv. noční můry – děsivé sny.

Noční můry jsou často následkem prožitých traumat a tedy i jedním z hlavních příznakům takzvané posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Nejvíce ohroženi PTSP jsou účastníci válek a katastrof. Největší takovou skupinou, výzkumně a zdravotně sledovanou, jsou veteráni vietnamské války v USA.

Půl milionu Američanů sloužilo ve Vietnamu, každý desátý tam zůstal. Dnes je jim cca 60 let, posledních 30 let strávili v míru a vesměs v civilu. Výzkumy však ukazují, že polovina veteránů má dosud sny spojené s bojovými situacemi, a to se středním až vysokým ohrožením. Více než polovina těchto snů se však odehrávala alespoň částečně v přítomnosti! Většina z nich obsahovala roztříštěné prvky. To dokazuje, že traumatické sny nejsou libovolné, že se na nich podepsaly minulé události, jejichž vliv přetrvává po desetiletí.

– v době, kdy studie probíhala, trpělo posttraumatickou stresovou poruchou již 479 000 (15.2%) veteránů z celkového počtu 3.1 milionu veteránů-mužů,

– v době, kdy studie probíhala, trpělo posttraumatickou stresovou poruchou již 610 (8.5%) žen z celkového počtu 7 000 veteránů-žen,

– 30% veteránů z 3.1 milionu mělo nějaké zkušenosti s posttraumatickou stresovou poruchou,

– přibližně polovina veteránů trpěla přinejmenším jednou psychickou poruchou, alkoholismem či jakýmkoli jiným typem závislosti,

– jeden z deseti veteránů ve svém životě byl bezdomovcem či tulákem,

– u veteránů, již byli ve válce vystaveni vysoké hladině stresu, častěji docházelo k rozvodům, manželským problémům a problémům spojených s jejich rolí rodiče.

Léčení snů EEG biofeedbackem

Je známou věcí, že velkým přínosem pro medicínu byla vždy – pardon – tzv. válečná medicína. (To vědí nejlépe chirurgové, již od zakladatele Ambroise Paré, který se věnoval strašlivým zraněním třicetileté války.) Motivem pro hledání terapie PTSP se v americké psychiatrii stal obrovský počet veteránů vietnamské války

U skupiny veteránů z Vietnamu byl aplikován EEG biofeedback. Probandů bylo 27, součástí diagnózy každého z nich byla dvanáctiletá až patnáctiletá chronická posttraumatická stresová porucha (PTSP) vzniklá v důsledku jejich přítomnosti ve válce, často se opakující flashbacky nebo děsivé sny „vracející“ pacienta do války a následně v něm vyvolávající úzkost. („Tradiční“ léčení nevedlo ani k výraznějšímu ústupu stále se vracejících traumatických nočních můr / flashbacků vyvolávajících úzkost, ani k redukci dávek psychotropních léků.)

Probandi docházeli na EEG biofeedback trénink pětkrát týdně po dobu čtyř týdnů. Během tréninku bylo probandům řečeno, aby zavřeli oči a představovali si scény ze svých nočních můr a flashbacků. Terapeutovy instrukce zněly: „Teď se vraťte do Vietnamu a do války, kterou jste tam prožil.“ Pak si probandi měli v mysli vyvolat obrazy zvýšené amplitudy vln alfa a scény, ve kterých již byli vyléčení. Následně se měli podle instrukcí terapeuta ponořit do stavu theta, přičemž mysl měli udržovat ve stavu klidu a pohotovosti (ne však aktivity) a tělo uvolněné. Terapeut se vrátil za třicet minut a postupně přivedl probanda zpět do stavu bdělosti.

EEG trénink uvolnil potlačené traumatické, opětovně se opakující noční můry a flashbacky, vyvolávající úzkostné stavy. Tím, že je v hluboce relaxovaném stavu oživil, je přivedl do pacientova vědomí (Breuerova a Freudova „abreakce“).

Výsledky studie:

EEG biofeedback výrazně snížil traumatické, opětovně se opakující noční můry / flashbacky vyvolávající úzkostné stavy.
U pacientů mohly být sníženy dávky psychotropních léků (antidepresiva nebo léky proti úzkosti) pro léčbu PTSP.
EEG biofeedbackem byly navozeny zásadní změny osobnosti. . Účinek EEG biofeedbacku na osobnost: snížené klinické znaky hypochondrie, deprese, hysterie, psychopatické deviace, paranoie, psychastenie, schizofrenie, hypomanie a sociální introverze.

Pacienti vykazovali během následujícího dva a půl roku po ukončení léčby stále se zlepšující stav. Téměř všichni, kteří prošli EEG biofeedbackem terapií, zaznamenali jeden až dva případy znovuobjevení nočních můr / flashbacků, které však u nich již nevyvolávaly úzkost.

Závěr: EEG trénink je v případě PTSP účinným léčebným postupem a zároveň i účinnější prevencí relapsu

Poučení:

Sny mohou být děsivé: ale děsivé sny lze léčit – právě sny. Nezapomínejme, že sny léčí!

Patologické a jiné extrémní projevy během spánku

Výskyt negativních snů a poruch spánku

Již u dětí a adolescentů jsou poruchy spánku běžným problémem – určitou poruchou spánku trpí přibližně 20-25% (Child and Adolescent Psychiatry 1999). Tyto poruchy se nemusejí vyskytovat izolovaně, ale mohou se vztahovat k psychiatrickým či zdravotním obtížím: je zřejmý dopad na fungování organismu, na myšlení a chování u velkého počtu dětí a adolescentů.

Jako průvodní jevy se vyskytují: enuréza, noční můry, noční děs (pavor nocturnus), náměsíčnost, – všechno bez souvislosti s běžným normálním sněním.

Noční pomočování (enuréza) se objevují mezi 1 – 4% dětí nad 4 roky, často i u adolescentů. Tyto epizody nebývají spojovány s REM spánkem tolik jako s hlubokým spánkem při absenci snění.

Noční můry bývají typicky následované probuzením s pocity dušení a bezmocnosti a výrazy hrozných nebo hrozivých myšlenek. Známky nočních můr jsou pozorovány u 5-10% dětí, hlavně okolo 8. – 10. roku. Spontánně vzniklé mohou být souviset s náhlým probuzením z hlubokého spánku, který se experimentálně objevuje beze snů. Mohou být také produkovány emočními otřesy, které se objeví při probuzení první.

Noční můry nejsou náhodné

Noční můry, které opakují traumatické zážitky, známe snad všichni. Noční můry těsně souvisejí s nespavostí, potížemi usnout a únavou či depresí následujícího dne. Jsou-li časté a pravidelné, jde již o nemoc – poruchu spánku.

Noční můry: co je způsobuje a co mají za následek

Spánkové zvyky a poruchy spánku byly zjišťovány u reprezentativního vzorku populace Francie (5 622 osob ve věku 15 až 96 let). Nespavostí trpěl každý pátý. Ve velkoměstské populaci je to ovšem již každý třetí!

Noční můry byly zjištěny u 18% trpících nespavostí. S nočními můrami výrazně souvisí:

1) spánek často přerušovaný probouzením,

2) zhoršení paměti přes den v důsledku nedostatečného nočního spánku,

3) abnormálně dlouhé usínání,

4) denní úzkost v důsledku nedostatečného nočního spánku,

5) příslušnost k ženskému pohlaví.

Ženy prožívají intenzivněji, a tedy i stres ve spánku: mají noční můry dvakrát častěji, než muži. Noční můra by se měly brát vážně: u žen velmi často souvisejí s depresí, či úzkostí, či obojím zároveň. Populace trpící nespavostí by měla nočním můrám věnovat větší pozornost, a to především ženy stěžující si na přerušovaný spánek: bylo u nich zjištěno vysoké procento psychiatrických poruch.

Zdá se, že jde o typický bludný kruh: úzkostné prožitky vyvolávají noční můry, a ty pak zase únavu a depresi. Mohou dokonce vypěstovat negativní podmíněný reflex vůči spánku: když se bojím děsivých snů, raději se mi nechce spát. Pak mám ovšem chronické problémy se spánkem, například s usínáním: kruh se uzavírá.

Stres děsivých snů bychom nikdy neměli brát na lehkou váhu. Lidé, kteří mají úzkostné sny, mají také častěji psychologické problémy. A nejen psychologické: také mají významně častěji zdravotní problémy spojené se stresem.

Stres vyvolaný nočními můrami a zdravotní problémy vyvolané stresem

Výzkum zjišťoval souvislost mezi nočními můrami a zdravotními problémy ze stresu. Jedinci dosahující vysokých hodnot v dotazníku stresu, který je způsoben nočními můrami, mají větší náchylnost k psychickým a zdravotním problémům. Perceptual and Motor Skills 1999

Noční děsy jsou charakterizovány náhlým probouzením se, někdy s výkřikem. Spící dítě může sedět na posteli, zřejmě hrůzou zasažené, se široce otevřenýma očima a často se zamrzlým držením těla, které může trvat několik minut, nebo běhá, křičí a není k probuzení. Později si typicky snovou zkušenost nevybaví. V normě jsou záležitostí citlivých dětí v citlivém věku: zhruba polovina atak nočních děsů se objevuje mezi věkem 4 až 7, 10% mezi 12. až 14. rokem. Časté jsou při vysokých horečkách apod.

Náměsíčnost

V podstatě všechny výzkumy, zabývající se náměsíčností, ukazují, že k ní dochází pouze v průběhu NREM spánku. Náměsíčnost se objevuje většinou v první třetině noci, někdy dochází pouze k posazení na posteli, jindy může dojít i k opuštění pokoje nebo dokonce i domu. Zřejmě spící jednotlivec vstane a jde z postele, otevřené oči, obvykle se vyhýbá překážkám a nevzpomíná si na epizodu, když se probudí. Přestože mohou být oči náměsíčného otevřené, jsou jako skleněné a nevnímají, proto se této osobě mohou přihodit závažné nehody. Náměsíční si většinou nepamatují, co dělali, a sny, o kterých vyprávějí, nemají většinou souvislost s procházením se. Náměsíčnost se objevuje okolo 1% dětí, hlavně mezi 11. – 14. rokem. Asi u patnácti procent dětí dochází k jedné nebo dvěma epizodám náměsíčnosti, která však před dosažením 15 let věku bez následků mizí.

Pozitivní sny mají spíše ti, kteří se vyznačují veselostí, bodrostí, sebejistotou a sebedůvěrou, a menším strachem a smutkem. Vida: k úsloví „veselá mysl půl zdraví“ musíme tedy dodat „včetně nevědomé mysli“!

2. HOVORY SE SNY: skutečné sny

Nejistota, co sen vlastně je a co znamená, je vyjádřena ve výroku, kterým mnoho lidí vyprávěné o svém snu začíná: „Možná mi nebudete chtít věřit, ale skutečně je tomu tak.“ Vždycky mě to udiví: pro psychoanalytického psychologa je vnitřní realita, ať už sen nebo jiný výkon nevědomí, stejně platnou realitou, jako že slunce svítí. Cožpak nemáme každý dostatečnou zkušenost s vnitřní realitou vlastní? Proč by vnitřní realita druhého by pro nás měla být aktem víry – tedy nevíry? Aristoteles vychází z principu jednoty a kontinuity duševního života: sny bývají jednak příčinou dějů, jednak jejich příznakem.

Co sníme, je vždy výsledkem jedinečné zkušenosti, čili tkví pevně ve skutečnosti. Podívejme se tedy na skutečné, prosněné sny skutečných lidí. Začneme těmi nejčastějšími – úzkostnými.

Sny úzkostné

I lidé, kteří spí rádi a dobře, mívají sny úzkostné. Většina lidí si většinu snů nepamatuje, což je v případě úzkostných snů jistě milosrdné. Jsou totiž také nejčastější. V úzkostných snech se ohrožení často zosobňuje do pronásledovatelů, příšer, které nás honí a my nemůžeme utéci. To jsou sny persekuční – o pronásledování.

Člověk je smrtelník, říkali staří Řekové, bytost, která ví o své existenci, a tedy i jejím konci. Ne všechna ohrožení jsou smrtelná, avšak v každém zní více či méně vzdálená ozvěna toho nejhoršího. Nicméně, říká filosof Spinoza, sice žijeme k smrti, ale žijeme proto, abychom žili, ne proto, abychom umírali. Řešíme to paradoxem: zdravé je na smrt nemyslet. Zdravé je vědomí smrti potlačit. Pokud někdo myslí na konec, který není nablízku, obvykle trpí fobií (třeba přímo strachem ze smrti, thanatofobií), nebo depresí.

Abychom na přečetná ohrožení nemuseli pořád myslet ve dne, dělá to – za naše vědomé Já – ve snu nevědomí. Ve snu prožíváme ohrožení, které jsme ve dne statečně odvrátili – zahnáním zdroje zvenčí, nebo potlačením uvnitř. Ve snu prožíváme sice naplno, ale vědomí je milosrdně zatmělé. Sen tak plní regenerační funkci: odesníme si to v noci a nemusíme na to myslet ve dne.

Emigrantský sen:

Jsem v zahraničí a spokojený. Dostavuje se touha po vlasti a rodičích, přijíždím domů. Je čas na návrat do ciziny – loučení, opravdové slzy.

Vyrojí se policisté, pohraničníci. Útěk je zmařen. Sice umím létat, ale najednou se plahočím dva metry nad zemí a policisté mě stahují za nohy. Návrat do ciziny se nepodařil.

Většinou se budím, někdy zpocený. Sen se opakuje. S mnoha emigranty jsem si ověřil, že mají podobné sny.

Takto vypadá sen typický úzkostný, persekuční. Snové reálie ovšem ohrožení zdůvodňují, vskutku realisticky: policie honící emigranty byla opravdová. (Myslí-li někdo, že emigranti v bohatých demokraciích měli lehčí úděl než my, kteří jsme zůstali v diktatuře, ať si zkusí se do snu vžít.)

Sen odehrává utrpení toho, kdo je rozpolcen v základní potřebě domova a nemůže ji scelit. Domov, to je vlast, rodiče, kamarádi, bezpečí. „V cizině jsem spokojený, ALE… mám zmařenou přirozenou touhu po vlasti a rodičích“.

Nemohu být spokojený zcela. Jsem spokojený v denním = vědomém životě, s vnější realitou. ALE potřebu domova to nenaplní – domov, to jsou lidé a vztahy. A ve snu, v temné noci = nevědomí, prožívám sílu této potřeby.

Elegantní je snový obraz „hlavy létající až do oblak“ a nohou přitahovaných zemí, za které mě nakonec chytnou. To je tvořivá práce snu: zhutnění životní situace do obraz, do symbolu.

Pamatuji vlastní „neemigrantský“ sen z doby, kdy jsem o emigraci vědomě uvažoval, ale nebyl schopen se jí odvážit, protože jsem se obával právě stavů osamělosti a stesku. Konflikt se mi honil v hlavě celá léta, zhutnil se ve snovém obrazu:

Jdu za dvěma Angličany, hezkými, příjemnými mládenci, kteří spolu v pohodě konverzují. Vidím, že tenisky jednoho z nich nechávají v písku vytlačené písmo, které má zřejmě na podrážkách. Jedna bota nechává nápis „MOVE ALONG“ – Pojď s námi, druhá bota „GET BACK“ – Jdi zpátky. Jak jdeme, střídají se přede mnou odporující si výzvy…

Snová práce: rozpor v podobě obrazu na botách, zvenčí není konflikt vidět (povinná konspirace…). Poznal jsem později na studiu v USA, že sen měl pravdu: kdybych utekl, trpěl bych krutým steskem (i když bych byl jinak spokojený, jako Pavel). Na vašem místě bych pohovořil s psychologem – jestliže se sen vrací, i když už mohu tam a zpátky.

Ne každý úzkostný sen je skrz naskrz negativní! Může mít funkci varovnou: vykresluje to, co by se stalo, pokud…Takový poslala Jana.

Jana, 18, svobodná:

Zdálo se mi, že jsem na diskotéce. Lidi tam byli divní. Pohybovali se strašně pomalu a ve složitých figurách. Vždycky, když jsem někoho oslovila, odvrátil se ode mne a jeho odvracení trvalo strašně dlouho. Když jsem tanečníky chtěla chytit nebo se jich dotknout, pronikly moje ruce tělem. Ovšem když mě chytili oni, cítila jsem je a bolelo mě to. Najednou se na mě všichni vrhli a chtěli mě znásilnit. Utekla jsem ke dveřím, které byly zamčené. Propadla jsem panice, ale sen naštěstí skončil.

Sen má opět svoji velmi realistickou složku: napadá mě Erbenovo „měla jsem v noci strašný sen, nechoď dceruško k vodě ven“. Dnešní vodníci chodí na diskotéky: kde jinde najdou takovou koncentraci osmnáctek, které ještě nemají s vodníkem zkušenost?

Jestliže druhé lidi vnímám jako divné, nerozumím jejich složitým figurám, odvracejí se ode mne, když je oslovuji – jsou neuchopitelní. Mám neuspokojenou potřebu vztahu. Avšak začnou-li si oni, bolí to a hrozí znásilněním. Řekl bych, Jano, že si snem připomínáte mateřské varování: neřešte problémy s navázáním vztahů na diskotéce. Moudrý to sen!

Na závěr:

Úzkostné sny nemusí mít nutně vztah k momentálnímu ohrožení životní realitou – policajty, násilníky, opouštějícími manželkami. Mohu mít diktaturu strachu i uvnitř sebe. Ta ale také nespadla z nebe. Pokud má někdo úzkostné sny často, měl by s tím něco dělat. Riziko vzniku nespavosti je značné: podle výzkumů trpí poruchou spánku až třetina dospělé populace. Riziko deprese také – zhruba každý pátý člověk projde v průběhu života depresí. Tělesné nemoci vzniklé pod vlivem stresu tvoří asi polovinu všech chorob. Atd.

Co se dá dělat s úzkostnými sny? Úspěšná, byť dlouhodobá je psychoanalýza, která rozplétá významy snů. Krátkodobá velmi úspěšná metoda je EEG biofeedback, který posílí nervovou regulaci. Absolvoval jsem obě, sny mám léta jen příjemné a tvořivé. Totéž přeji všem.

Sny o smrti

K interpretaci symboliky smrti ve snu a jejího významu pro život snícího podstatně přispěl psychiatr Medard Boss, žák a přítel jednak Freuda, jednak hlubokomyslného existenciálního filosofa Martina Heideggera, jejichž teorie spojil. Zkratkovitě řečeno, Boss nahradil Freudovo pátrání po projevech pudového života za tzv. existenciály, základní osy lidského pobývání ve světě. V češtině vyšla jeho krásná kniha „Včera v noci se mi zdálo…“, kterou každému zájemci o výklad svých snů velmi doporučuji.

Sen o smrti (spisovatel):

ve velikém sále se odehrával jakýsi bál, honosná slavnost. Přestože byl sál plný lidí, kteří tančili a vesele se bavili, bylo v něm hutné ticho, ze žádných úst nevyšel ani hlásek. V čele sálu seděla u dlouhého stolu zřejmě nejdůležitější bytost zde, pořadatel oné slavnosti. Byla to Smrt.

Takové sny dokládají, že smrt, jak řečeno, organizuje náš život. Zde je na místě poklonit se tvořivosti snu jako takové i tvořivosti nevědomí snícího. Smrt jako pořadatel slavnosti = našeho lidského mumraje: toť čirý výsměch, tak patrný na výrazech tváře smrti na obrazech a kresbách v gotice a v baroku. Jako psycholog oceňuji zejména onu tvořivou práci, která pozvedla jinak celkem mrzuté pomyšlení na smrt do estetického obrazu. Pane, takhle bych chtěl umět snít!

J. D. 25 let, svobodná

Přišla jsem na hřbitov navštívit hrob zemřelých rodičů. Na místě, kde obvykle stává stříbrná váza, která je pevně připevněna k mramorové desce, je místo ní postavena malá přenosná televize mého přítele, který se nedávno přestěhoval ke mně do bytu. (Zdá se mi podivná ta televize, není jediným kusem nábytku, který si přítel přivezl.)

To vás ztráta rodičů postihla nespravedlivě brzo. Střední délka života u nás je přes 70 let, takže v 25 ještě většina z nás rodiče má. Zároveň nepředpokládám, že už byste stihla nastěhovat a vystěhovat těch přátel víc: to by se asi rodičům, které navštěvujete, nelíbilo. Vypadá to na vztah velmi vážný, jakoby se váš přítel nastěhoval na místo vašich rodičů i ve vašem vnitřním světě: „Ať přijdou živí na místo mrtvých“. Držím palec, aby se to povedlo (například aby přítel trávil více času s vámi, než s televizí).

SNY o živlech a SYMBOLY

Sny a živly jsou odvěkým a vděčným tématem všech snářů a slovníků symbolů. Všechno je ze živlů, z čehož plyne, že v živlech je všechno. O živlech ve snech by mohla být celá encyklopedie.

Živly reprezentují elementární síly přírody, života a PSYCHÉ. Z duševních hnutí tedy hlavně projevy pudové. Proto také živel často není tím prvkem přírody, který znázorňuje – voda není vodou, nýbrž plynutím, nebo matečním živlem, nebo symbolem emocí, nebo… Tomu, kdo se rád inspiruje bohatstvím symboliky, doporučuji krásnou knihu Voda a sny francouzského filosofa Gastona Bachelarda.

Posuďte sami, do jaké míry je třeba ve vodních snech voda právě – vodou.

Věra, 22 let, studentka

Spolu s jakousi dívkou před něčím prchám. Necháváme se unášet proudem velké řeky. Blížíme se k jezu, když tu spatříme roj včel, který nehybně visí nad vodou. Jsou béžové, veliké a voní pláství medu. Už nás spatřily a my víme, že je zle. Dívka se obrací a prchá proti proudu. Já vylezla rychle na břeh a snažím se co nejvíc zakrýt bundou (je suchá). Myslím si, že kdyby se mne dotýkala co nejméně, včely na mě nebudou moci. Roj již je nade mnou a snaží se bundu propíchnout. Naštěstí se mu to příliš nedaří.

Sen pokračuje opět na jezu. Stojím uprostřed a dívám se dolů. Vím, že jsou tam se mnou kamarádi, ale nevidím jim do obličeje.

První se odráží a skáče s jezu šipku do hlubin. Měli bychom ho rychle následovat.

Házíme napřed svoje oblečení. Haldy ponožek pod jezem odplouvají pryč.

Bojím se skočit dolů po hlavě. Také proto, že bych mohla ztratit brýle. Nejdřív je někomu vnucuju, aby je podržel, pak je ale držím v hrsti sama.

Chci se rozběhnout a skočit co nejdál po nohách, nohy mi ale podjíždí a já jez sjedu po zadku.

Plaveme dál řekou až k žebříku, který vede do nějakého domu. Vím, že nemá smysl po něm lézt, protože vchod je stejně zamčený.

O řekách a podzemních vodních tunelech se mi zdá často. Plavu většinou prsa prostředkem (ve vodních tunelech objevuju cestu) vždycky jsem spíš zvědavá, co přijde, nebojím se. Voda je teplá a nikdy nejsem sama. I když spoluplavce nevidím, vím, že tam jsou.

Věra je jistě dobrý plavec. Voda je „její živel“. Ve vodě není sama. Psychoanalytická interpretace teplé vody, ve které člověk není nikdy sám, poukazuje k naší zárodečné vodě – vodě plodové. Ve vodních snech se také Věra vrací k původnímu stavu. Objevování vesty ve vodních tunelech je vlastně prvním a obrovským úkolem od matky přírody: najít směr v porodních cestách a vydrat se ven.

Zvířecí sny

Myslíme sny o zvířatech, v nichž se vyjevuje „zvíře v nás“ a náš vztah k němu. Už Aristoteles kategorizoval různé stupně PSYCHÉ. Duši vegetativní, vyživovací – tu máme společnou s rostlinami. Duši živočišnou, smyslovou, máme společnou se zvířaty. Duše rozumová je jen člověčí.

Jak tedy sní zvíře v nás? Zvířata ve snu symbolizují emoce. Silné city a vášně jsou výrazem naší smyslové, „živočišné“ duševní vrstvy. Proto jsou neverbální, beze slov. Můžeme je slovy pojmenovat, slova jsou však výrazivem duše rozumové. Pro výraz prožitků, jako orgasmus při sexu, matčino nadšení pro miminko nebo slast ze zabíjení nepřátel, slova nedostačují – nevystihnou náboj smyslové energie, který je obsahem prožitku.

Paralela je zřejmá. Zvířata (savci, asi i ptáci) také prožívají a také se nevyjadřují ve slovech. Slova = lidský rozum, noetická duše. Zvířata se také neoblékají do šatů, jsou nahá. Silné city a vášně, jsou také „nahé“, neoděny, jak se říká, „pláštíkem slov“.

Těm, kteří by chtěli hloubat nad snovou symbolikou i sémantikou zvířat, doporučuji knihu Ernsta Aeppliho (z Jungovy školy analytické psychologie). Jeho psychologie snu vykresluje, jak jsou symboly spojeny s významem, který je místo slovy vyjádřen obrazem. Jedna věta za všechny: „Existuje zvláštní souvislost mezi zoologickou zahradou v nás samých – a skutečnou zoologickou zahradou, kde přebývají zvířata jako ta naše vnitřní, buď v tupém odevzdání, nebo bezstarostné hravosti.“

Studentka

Tvar cesty připomíná onen záhadně popisovaný tunel při klinické smrti. Překrásné modré, rudé, žluté květiny, nádherné barvy a vůně… jsme uneseny. Kráčíme po azurovém koberci a pocit štěstí, usmíření a bezpečí je všude kolem nás, v nás, jsme jím prosyceny. Cesta „bezpečí“ končí branou, vcházíme do ní, je konec, jsme na zelené cestě, jdeme lesem. Kamarádka vidí cestu lemovanou stejnými květinami, jde hledat další „Bránu Nebeského Klidu“. Objevuje se můj dlouhosrstý zlatý jezevčík Denny a v tlamě něco drží. Voláme: „Fuj je to! Pusť to!“, otvírá tlamu, z ní vybíhá mládě divokého prasete. Následujeme s Dennym, obdivuji květiny, zvláště modrou růži, přičichám si. Jsme opět v tunelu, ale je jiný, uzavřený, sešitý z kožených čtverečků, sálá z něj teplo. Jdeme s pocity nejistoty, objevuje se zatáčka, v ní bílá lampa. Zastavujeme, mám pocit, že ke mně doléhá symbolický zvuk satana. Utíkáme zpět, ztěžka, nohy z olova a zem lepí. Hrůza a strach. Bojím se o psa: „Hlavně, když on bude v pořádku.“ Místo brány však dveře na fotobuňku, před nimi běžící pás. Nemůžeme se dostat ven, jsme lapeny. Ale pes to zvládl. Když se dostáváme ven se probouzím.

Pes je s člověkem nejdéle a je mu nejblíže. Přítel člověka. Jestliže je ve snu přátelský pes, vyjadřuje tu část živočišné přirozenosti, se kterou jsme se spřátelili. Je symbol vlastního nevědomí jako přítele.

Váš sen, Markéto, lze vidět jako cestu do před-slovných hlubin duše, kde se už naše vědomí vyjadřuje obrazy. Křižovatky a volba cest jsou v 18 jedním z našich hlavních životních témat. Dobrý pes je dobré nevědomí – musí ovšem pustit z tlamy neochočené, divoké prasečí instinkty! Dobrý pes se objevuje, když je panička v nebezpečí, jako budoucí zachránce (nevědomí). Také květiny ve snu vyjadřují určité city (barvy!). Podle vyústění snu to vypadá, že si s nevědomými city a vášněmi dokážete porozumět!

Nejen sny, i jiné bezeslovné stavy spontánně označujeme symboly ze zvířecí říše. Miminko nemluvňátko, i dospělá osoba, do níž jsme zamilováni, že „nejde slovy vylíčit“, je brouček, koťátko, medvídek… (Nikoli jezevec nebo pavouk, ty máme vyhrazeny pro jiné nemluvné stavy!)

Slova jsou pro emoce jako to, co je plášť pro tělo: oděvem. Odíváme prožitky do slov, odhalujících jejich pudový původ: „jí jako prase, myslí jako vůl, je mazlivá jako kočka“. Netřeba překládat, co znamená „obtížný jako hmyz“. Zvířecí zkušenost je společným historickým tezaurem našeho kolektivního vědomí – včetně kolektivního nevědomí.

Éros v masce nevinnosti

A propos Freud:

Anita, Brno:

V době, kdy mládě člověka (15-20 let) dostává od života „kapky“, se mi opakovaně zdálo, že stojím na brněnském náměstí v místě před cukrárnou u Mamlasů, mám na těle pouze krátkou dívčí růžovou (!) košilku nad pupík, a jinak už na sobě nic. Kolem je moře lidí a já nemohu utéci. No hrůza, která již dávno pominula.

Když si tak představím pohled na vás jako dospívající mládě, které na sobě nemá nic než růžovou košilku nad pupík a nemůže utéci, hmmm… to ve mně probouzí dočista jiné pocity.

Byly to tyto (jenom sněné?) pohledy a pocity, které ve vás vyvolávaly hrůzu? Z odstupu viděno, celá scenérie mi evokuje mytologickou scénu – mladá dívka přistižená Satyrem polonahá… Nejčastěji to bývá varovný sen (dej si na ty chlípníky pozor, dcero!). Nelze zcela vyloučit nepříjemný skutečný zážitek. Nejvíce se mi vnucuje jakýsi kompromis mezi obojím: „varování před tím, co mě zároveň přitahuje“. Inspirují mě dvě vaše narážky. Jednak růžová košilka, za kterou jste přičinila vykřičník, aby neušla povšimnutí. Růžová je směs bílé a červené: dle psychologie barev, směs čistoty a nevinnosti se žhavou sexualitou či agresí (viz Jan Zrzavý: čekající Kleopatra). Podobnou symboliku bychom mohli spatřovat i v cukrárně, pro mnoho lidí centru nežádoucích pudových slastí (jiného pudu) – nebyla jste snad, jako jiná dívčí mláďata, také buchta k nakousnutí, či dokonce k sežrání (či jak se to řekne v brněnském hantecu)?

Jestli takhle mám co nabízet jako výloha cukrářského krámu, až se mi z toho dívčí bílá barví do červena, musím se arciť obrnit hrůzou, aby mě ti mlsní Satyrové nepřistihli napůl nahou a bezmocnou proti vlastním (nevědomým?) fantaziím. Co vy na to, Anito a jiná mláďata s podobnými sny?

hry se sny, ČILI SNIVCI A SNIVKY

Každý z nás je snící, tj. zdají se mu sny. Je zajímavé, že k původně přídavnému jménu „snící“ čeština nevytvořila podstatné jméno. Mohl by to být třeba „snáč“? nebo „sneč“? nebo „sník“? Mohl, ať to zní jakkoli nezvykle – ale není. A „snář“ na just neoznačuje toho, kdo sní, ale něco jako receptář. Všimněme si: jazyk nechá snícího snít, zcela průběhově (sen je čas probíhající) a přídavně – jakoby jen přídatně k jeho životu bdělému.

Ale člověk snivý, ten kdo se sny obírá, hloubá nad nimi, pro něhož sny nejsou jen tak na přidanou, nýbrž sní podstatně – toho čeština zpodstatnila do snivce. Snivec, množné číslo snivci, však nemá ženský protějšek. To si raději utvořím nové slovo: snivka, množné číslo snivky (přece dámy nebudeme oslovovat jako muže).

Freudův objev nevědomí skrze význam snů inspiroval nejen psychologii, ale také – a zpočátku hlavně – umělce. Protože umělci nemusí (šťastní lidé!) sny vykládat (natož na požádání) a mohou se jimi prostě nechat okouzlit a inspirovat, přitahovaly je sny odedávna. Zejména osoby – a celé epochy – romantické, fantaskní, imaginativní. Nazvěme je snivci a jsme doma. Dokonce i v nevětrané české kotlině se nejen zdají sny, ale tu a tam i doopravdy sní. Mácha třeba. Nebo Erben, ten má balady sny přímo prostoupené. Víme ostatně, jak je jejich vrstevníci vnímali: taková exotika tu příliš vyčnívá. Kdyby radši takový snivec dělal něco pořádného!

Snivci a snivky rádi a rády vstoupí se svými sny do dialogu, sbírají je, vykládají si je. Taky jsem sny sbíral, dokud si ode mne někdo mé sebrané sny (už šly do stovek) nepůjčil a nevrátil. K této práci mi byly laskavě poskytnuty snové sbírky několika čtenářek.

J.L., 23, Ostrava, svobodná, učí výtvarnou výchovu, sny zapisuje a kreslí už 5 let.

2/96: Letěl na mne červený kříž. Jako tetování zapíchl se mi do rtu.

8/96: Rozpůlený bochník chleba byl plný skořápek bílých slepic.

3/96: Odložila si hlavu na stůl a začala si ukusovat prsty na rukou, jeden po druhém.

2/98: V poslední žárovce byla svatební kytice.

7/98: U stolu na mne nezbyla židle. Sedla jsem si do pootevřené zásuvky.

1/99: Veliká ústa, v ústech mříž, za mříží stůl, za stolem skleněná žena.

3/99: Dvě skoby plují proti sobě. Z jedné se stane krokodýl a spolkne druhou.

3/99: Po celém těle mi vyrůstají myší ouška.

4/99: Plujeme na krásné a luxusní parní lodi. Topíme dřevem, do kterého musíme promítat své sny.

12/97: Dívám se na obraz v galerii. Nitkami plátna koluje krev, a ze mne se začíná vypařovat pojidlo.

Sny školní

Tohle povídání jsem psal před začátkem školy, s pocitem „to ty prázdniny zase utekly, běda. I o Velkých Prázdninách v krásném létě 1999 se v mé korespondenci sešlo několik „pracovních“ snů o škole. Možná, že snivci předjímají jako kanárci v dole – o prázdninách už jsou ve škole?

Je zajímavé, jakou silou se škola obtiskuje: i sedmdesátileté čtenářky sní, jak se potily u tabule. Svědectví o duchu školy! „Zážitek školy má na člověka tak silný emocionální dopad, že jej nevědomí nikdy nezapomene“, praví Lexikon snů a nenechává pochyb, jak to myslí: „… uniformy, důtky a podobně…“.

Čtenářky učitelky nechť prominou – dnešní učitelka se spíše snaží, aby přežila ve zdraví ona, kdepak důtky. Lexikon snů napsal Angličan, Tom Chetwynd; nejspíš chodil do soukromé školy s tuhou disciplínou.

Z pohledu žáků a studentů:

Michal, 33

Když jsem chodil – tedy měl chodit – na střední školu, míval jsem nejtvrdší spaní, když se blížilo vstávání do školy. Rodiče odcházející do práce mě budili napřed, abych nezaspal. A tu jsem míval zvláštní sen: sen, který šel do školy za mě a nechal mě spát. Zdálo se mi, jak se vypravuji, jdu z domu, kráčím až ke škole… a v tom jsem se probudil, příjemně v posteli. To se opakovalo ráno několikrát. Sen makal, vstával a chodil – a přitom mě nechával krásně spát. Chránil můj spánek.

Roztomilý sen – strážce spánku. Příjemný kontrast vůči nočním můrám, po nichž sice cítíme úlevu, že „to byl jenom sen“, ale co to předtím? (Nebylo tady hororem spíše probuzení?) Kdyby někdo takovéhle sny dodával – „Nechte své sny pracovat za vás!“ – neměl by o zákazníky nouzi.

SNY A ROZPJATOST ČLOVĚKA

Z neutěšeného dětství se lze povznést. Nejsnadněji snem. Vskutku, sny umějí povznést vysoko!

Už několikrát jsme si vyměnili sny a interpretace až ze Slovenska s Máriou. Před jejími sny stojím vždycky v úžasu: rozpíná se v nich k nebi. V jiných i do budoucnosti.

„Oblohový“ sen:

Jsem na louce s otcem. Kráčíme k rodnému domu. Slyšíme vzdálené hřmění a šum. Zdvihnu hlavu a podívám se na oblohu. Z ní se na nás dívá obrovská božská hlava, jakoby vytvořená z mračen. Je velmi smutná. Slyším otce hovořit, že se špatně jde, protože je vysoká tráva. Jdeme pomalu, stále se díváme na oblohu, až se octneme na dvoře před domem. Tam je náš pes. Je velký, hnědý, na nohách má nalepené barevné obrázkové nálepky. Celý se moc třese strachy a kňučí. Také se dívá na oblohu. Tiším ho slovy, aby se nebál. Ještě jsem ho nikdy neviděla tak ustrašeného…

Země a nebe. Lidé a bůh. Příroda a obydlí. Dítě a rodič. Člověk a zvíře a rostlina.

Jak prosté a jasné. Obhlížím-li dimenze a bytosti vašeho snu, mám pocit, že je zde přímo na dlani vše podstatné, čím je náš svět: kdo je člověk, a horizonty, kterých se dotýká.

Země a nebe:

K zemi jsme připoutaní, na zem jsme odkázaní. A přece nemáme jenom zem. Máme i to, čím je země obložena: oblohu. Máme ji tak, že je nám nedostupná, ale přece se nás dotýká: hřmí, varuje. Máme ji, ale není naše, patří bohu. Nejsme jen přízemní: jsme rozpjatí mezi zemí a nebem.

Lidé a Bůh:

Lidé patří zemi, Bůh nebi. Lidé jsou malí, Bůh na obloze je obrovský. A přece takto patří k sobě: Bůh je smutný a na nebo hřmí, a lidé mají strach.

Příroda a obydlí:

Příroda tu není pro pohodlí člověka. Obloha je zamračená, tráva překáží. Lidé míří k obydlí, k domovu, k sobě.

Rostlina, zvíře a člověk:

Podle Aristotela tři stupně PSYCHÉ.

Vegetace se s námi moc nebaví; tráva ve snu se vám vzpouzí.

K psovi však máte blízko. Člověk se rodí jako „němá tvář“ – jak se říkalo zvířatům ne proto, že by nevydávala zvuky, ale protože nevydávají řeč. Když se narodíme, nemáme rozvinutá centra řeči, nemáme dorostlé čelní laloky mozku, kde sídlí lidský rozum. Mozek dítěte se k plným znakům lidství musí vyvinout. Čím jsme menší, tím jsme zvířatům blíže. Čím více stárneme a rozum se ujímá vlády, tím více se zvířatům vzdalujeme. Zvířata ve snu symbolizují city, předslovnou vrstvu PSYCHÉ. Čím ryzejší a silnější cit – jako třeba ve vašem snu strach – tím spíše je beze slov.

Váš pes se hrozně bojí. Bojí se zamračené oblohy, blížící se bouřky – tak jako se dítě bojí mrzoutského otce? Váš pes opravdu něčím připomíná dítě: na nohách má nalepené barevné obrázkové nálepky.

Dítě a rodič:

Mám pocit, že váš otec je něco mezi vámi a Bohem. Dům – to je symbol rodičovské podpory dítěte. Ale otec taky má – jako Bůh – mrzutou náladu: stěžuje si. Před strachem vás tím jistě neochraňuje.

Dítě se chodí ke psovi přitulit, když se rodič zlobí. Pes mu rozumí nejlépe. Ale váš pes – symbolicky, vaše dětské city – se bojí ještě víc. Vy však máte slova = rozum, kterými ho utěšujete. Tím jako byste svůj strach překonávala. Strach je ve psovi, ne ve vás = strach je v nevědomí, ne ve vědomí.

Možný vnitřní význam snu:

tedy opravdu pouze hypotetický význam. Představuji si holčičku, jejíž táta mívá mrzuté nálady. Bojí se ho. Co by táta řekl, kdybyste si polepila nohy nálepkami, jak děti dělávají…? Ale také ho respektuje jako Boha na nebi (aby ne! mívá-li mrzuté nálady, až i pes se třese…).

Strach tedy vytěsní do nevědomí. Na obloze – na velmi vzdáleném nebi – vídává Boha, kterého lze respektovat, snaží se s ním být zadobře… a tak se mu vlastně přibližuje, jak třeba nemohla k tátovi?

To je ale detektivka, že? Drží se ovšem skutečnosti snu: ve snu jste dítětem, a nebe se mračí a zvíře kňučí strachy – a je to váš sen, a sny nelžou.

Překonání našich strachů a zranění však bývá nejsilnějším motorem, který nás pohání dopředu. Dětský strach nijak nesnižuje opravdovost překonání tohoto strachu transcendencí, překročením sebe rozpětím k nebi.

Transcendentní význam snu:

Rozpjatost lidské duše k horizontům své existence dělá člověka člověkem. Člověk je bytost rozpjatá mezi zvířetem a andělem. (Idea je to velmi původně evropská, sahá až do platónsko-aristotelských kořenů našeho myšlení.)

Není jenom živočich jako jiní, není zvíře. Božským se však také nijak stát nemůže. Může se k Bohu jen blížit. Blíží se k němu tím, že se k němu vztahuje. Člověk je mezi: a ke svým mezím dohlédá a vztahuje se k nim. To, co omezuje, se řecky řekne horizont – česky obzor, tedy co lze obezřít zrakem. Podle klasické vtipné definice je obzor „pomyslná čára, která se vzdaluje tím více, čím více se k ní přibližujeme“. Dostat se k ní nemůžeme, ale napínat se k ní znamená přibližovat se k ní vnitřně.

Země a nebe, smrtelné a božské, tvoří základní rozpjatost existence člověka podle hlubokého filosofa Martina Heideggera.

Váš sen je pohledný nejen esteticky, ale takříkajíc i existenciálně.

Létací sny

„Létat znamená být povznesen nad Ty, nad jednoho“

Tak interpretuje létání ve snu Artemidóros, autor jednoho z prvních výkladů snů. Jak vidno, létací sny máme přinejmenším od starých Řeků, v žádném pořádném snáři nesmí chybět.

Létání má pro člověka zvláštní přitažlivost. Ve fyzickém světě snil o tom, co je dostupné ptákům: jak to, že nižší stvoření mohou to, co my neumíme? První myšlenky na létací stroje, počínaje Daidalovými křídly, také kopírují ptáky. Příroda a její živly dávají i přikazují věcem a bytostem jejich „světy“. Ptákovi je přikázán vzduch, a vzduchu je dán pták. Člověku je přikázána země. Teolog a filosof Tomáš Akvinský hovořil o člověku jako bytosti mezi andělem a zvířetem: lidská existence je v rozpětí, v tomto mezi. Člověk je dán zemi, ale zvláštním způsobem: tak, aby ji zároveň přesahoval. K zemi patří její protipól, nebe. V duchovním rozměru je létání přiblížením k nebi – vzdálením se od hmoty a její tíže.

Člověk je pozemšťan, je určen zemí, ale díky rozpětí od země k nebi je schopen hranice živlů přestoupit. Takže: letíme.

Co pro pozemšťana znamená létání? Létání je přání uniknout zemské přitažlivosti. To také značí: uniknout druhým lidem – taky pozemšťanům.

I letmý pohled na létací sny ukazuje, že je to zvláštní úkaz v životě člověka, který je přece – alespoň dosud – bytostně pozemšťanem (možná, že pro příští kolonisty vesmíru už to bude jinak…).

Sice umíme létat letadly, ale to není to opravdové, jak to třeba umějí ptáci: v létacích snech nejsou letadla. Letadlo je prostředek, jak se někam dopravit, a nikoli si létat.

Neztratil někdo svůj létací sen? Byla by ho škoda. Mě alespoň hloubání nad létacími sny vytáhlo z komory dlouho nepoužitý sen, jak letím v nehmotné podobě, jako pulsující a zářící vědomí, vesmírným prostorem. Viděno jungovsky, bylo to skutečně božské – takový sen každému přeji.

SNY Z BUDOUCNOSTI

„Už od počátku plnění svých snů jsem si to uvědomovala: většina mých snů se plní. Bylo to ve snu vyjádřené – buď konkrétně, nebo symbolicky. Ze začátku mě to dost vystrašilo, ale po čase jsem si na tuto skutečnost zvykla. Ve snu jsem viděla a vidím to, co se mě, mým blízkým, ale i známým v budoucnosti stane. Některé sny se mi splnily hned druhý den, některé za týden, za měsíc, a měla jsem sen, který se splnil po dvou letech. Mnohokrát mě právě sen připravil na těžký zlom v životě, který mě nezvratně čekal v budoucnosti, a tak se i stalo. Možná se to zdá někomu neuvěřitelné, ale proč bych lhala o své psyché? Předpokládám, že spouštěcím mechanismem uskutečňování mých snů bylo úmrtí velmi blízkého člověka, tedy trauma, které se stalo právě před 9 roky. Od té doby mě sny takto navštěvují. Chtěla jsem se s vámi podělit o tento možná dar, a taktéž poprosit dr. Tyla o jeho odborný názor na mé sny.

Studentka psychologie ze Slovenska

Jasnovidné a věštecké sny jsou hozenou rukavicí konvenční psychologii bdělého vědomí: jako by snové vědomí bylo něco méně! Předpokládám, že kdyby vám psychologii snu přednášeli ve škole, nepsala byste dotaz mě. (Psychologie, která tvrdošíjně zavírá oči před třetinou našeho duševního života, je ovšem tragikomický úkaz – asi se v tom od mých studií za bolševika, který uctíval bezduchý materialismus, nic nezměnilo…) Mám za to, že důvod vyhnání snu z pozitivistické vědy, jakou katedrová psychologie chce být (nesmí se tedy znát k soudobé fyzice), je právě předvídající charakter snu. Ten je považován za tabu.

Nemůže být náhoda, že staří Řekové, kteří si tolik vážili rozumu a vytvořili filosofii, na které vznikla dnešní technická civilizace, měli za hlavní význam snu jeho předvídající, čili věštecký charakter. Artemidórův Výklad snů (Oneirokritika), největší a neznámější, se mu věnuje zcela systematicky. Neříká tím nic jiného, než si mysleli staří Egypťané (z jejichž vědění čerpali první řečtí filosofové), šamané přírodních kmenů atd. Sen jako vidění do budoucna jim bylo zcela samozřejmé. Freud viděl sen především jako „splnění přání“, čili extenze snu do budoucího času mu byla zřejmá. Jung uvádí věštecký charakter snů na mnoha místech.

To, že nemůžeme vždy rozpoznat, co nám sen předpovídá („věští“), nemá nic společného s jeho realitou, resp. realitou této předpovědi. To platí prakticky o všem, co nám nemáme před nosem. (Stačí to máme v nose, jako třeba rýmu, a nepoznáme podstatu o nic lépe, než u snu, i když o skutečnosti rýmy víme zatraceně dobře.) Proto se od počátků společnosti vykladači snů specializují a profesionalizují – jako třeba respektovaný Artemidóros.

EPILOG: SNY AUTOROVY

Bývám dotazován, jaké že sny mívám já. To je oprávněná otázka – když ten člověk interpretuje naše sny, jak je na tom sám?

Přehlédl jsem knihy o snech. Freudův výklad snů stojí do značné míry na jeho sebeanalýze vlastních snů. Jung také svoje sny zveřejňoval. Jiní autoři jsou v tom ohledu náramně zdrženliví. Asi to nebude náhodou. Vůbec žádné sny autorů nenajdeme ve snářích a slovnících snových symbolů.

Tedy … jako školní dítě jsem míval úzkostné, pronásledovací sny, někdy vystupňované až do noční můry. Honili mě, já v hrůze utíkal, a v běhu spadnul do hluboké propasti, na jejímž dně řvali divoké šelmy… au. Chápu, jak někomu je, když se mu takové věci zdají!

Jako mladík jsem měl sny – filmy, akční, dějově bohaté. Sny jsem zapisoval a nashromáždil jich několik set; hodily se do povídek a básniček. Často se v nich objevovaly různé konflikty, které jsem tehdy prožíval.

Jdu po ulici kolem hospody. Dva číšníci stojí u vchodu a mrkají na sebe. Bude kšeft. Vlečou mě dovnitř; po několika fackách se rozhodnu, že si tedy odložím do šatny. Sedám si ke stolu, neboť před rozlícenou tlačenkou si ani ten nejlepší host nemůže být jistý. Číšníci vrčí za tlačenku a vyhrožují mi, že ji pustí z talíře, jestli nebudu sekat dobrotu. Sekám dobrotu a platím číšníkům důchodové zabezpečení. Kdo by neplatil, když mu na talíři vrčí tlačenka a číšníci vyhrožují, že pustí talíře s dobrotou. Vždycky jsem jednal s číšníky úsečně, a dneska se mi to nevyplatilo. Každá sranda něco stojí. Stála dost; ukazuji číšníkům s vítězným úsměvem prázdnou peněženku.

„To by moh říct každej,“ posmívá se starší číšník. „Viděl jsem, že máte kapsičku na drobný. Nekecej, mladej, a dej si eště tlačenku!“

Mladší číšník přispěchá: „Má eště dvě šedesát,“ hlásí po chvíli.

„Pět deka tlačenky,“ volá starší číšník do kuchyně, “ a pamatuj si, mladej, kdo doma dojídá, na vojně ho nezabijou.“

Vlastní interpretace: ve snu se jaksi provalila tísnivá, ponižující atmosféra počátku sedmdesátých let. Nosil jsem vlasy do půl zad, takže jsem byl pořád perlustrován příslušníky veřejné bezpečnosti.

Do mých snů hluboce zasáhla psychoanalýza. Když jsem vstoupil do psychoanalýzy, jakoby se sny začaly schovávat – najednou jsem si je nevybavoval. Můj ortodoxní psychoanalytik říkal: to je odpor! máte odpor k analýze! To si mi nelíbilo: připadalo mi, že jsem činěn odpovědným za něco, za co (mé vědomé Já) přece nemohu.

Po psychoanalýze se s mými sny stala proměna, která byla podchycena výzkumem účinku psychoterapie na snové obsahy. Mé sny jaksi zobyčejněly, připodobnili běžnému bdělému vědomí. Většinou v nich pracuji, řeším nějaké pracovní problémy. Někdy se probudím s rozlousknutým obsahem nějakého pojmu, který mi předtím nebyl jasný – sen na něm zapracoval.

Nebo vedu filosofické disputace; někdy se v nich objevili myslitelé, kteří mě silně zaujali. Tak jsem měl tu čest ve snu rozmlouvat se Sokratem, profesorem Patočkou, zakladatelem existenciální filosofie Heideggerem…

Zřídka si je pamatuji, a už si je nepíšu. Z posledních let si mě zaujaly dva. Jeden proto, že se zhutnil do jediného obrazu; sen-obraz se mi nikdy předtím (pokud vím, ovšem) nezdál. Druhý proto, že je vlastně groteskou (ty se mi tu a tam zdávají), poněkud černou.

Sen – obraz (1996): Žena – matka

Zdálo se mi, že se dívám na noční nebe. Na obloze se objevil jasný obraz, jako by promítnutý na měsíc, nebo spíš prostě visel vysoko v nebi.

Mladá, krásná žena držela v náručí miminko. Možná jen tak, možná u prsu. Měla vlídnou, ušlechtilou tvář, ze které vyzařovala čistota a láska.

Dlouho, dlouho jsem se na ni díval – cítil jsem velké naplnění, až pohnutí, pocit úžasného klidu a míru.

To byl celý sen. Vlastní interpretace: měl jsem z něj pocit příznivé předpovědi a jakéhosi zacelení sebe. (S tehdejší dívkou mám mladšího syna: sen se uskutečnil – resp. já jsem ho uskutečnil.

Sen – groteska (1998): S mrtvými se neobchoduje

Od nepaměti platí nepsaný zákon, že ze všeho možného obchodování se vším, které lidstvo provozuje, jsou mrtví svěřeni speciálním povoláním, jako kati atd. V průřezu nejrůznějších kultur je dokonce více salonfähig zesnulého bližního sežrat, než ho naležato prodat.

Jak tato se tato etická zásada dodržuje v postmoderní době, rozhodl se ověřit finančník a filantrop maďarského původu Keres. Jeho lidé navštěvují od války v Perském zálivu světová válčiště a dojednávají s veliteli, kteří drží pole po bitvách, výkup padlých.

V Iráku se mu takto podařilo hned napoprvé koupit přes 400 padlých po tankové bitvě u Basry.

Následující tisková konference Kerese v Londýně vyvolala obrovský poprask. Pentagon okamžitě dementoval, že by po Basře zbyli vůbec nějací padlí, které by šlo jednotlivě spočítat.

V Bosně získal skoro 1500 mrtvých, po kterých jednotky SFOR dodnes pátrají ve víře, že leží v nějakém dosud neobjeveném masovém hrobě.

Také představitelé Jugoslávie označili Keresova tvrzení za mystifikaci: „Naše metody přesvědčivě doložily, že po nás nezbude vůbec nic, natož mrtvoly“.

Největší úlovek mu vyneslo masové vyvražďování ve Rwandě, kde hladce koupil plných 2581 mrtvol.

Pouze kmenoví válečníci rwandských Tutsiů, toho času v Kongu, zpochybnili Keresovy údaje jako „účelově několikanásobně zmenšené“.

Keres uvedl, že hodlá ve svém etickém výzkumu pokračovat. Odmítl však sdělit jeho náklady a hlavně, jak s experimentálním tovarem nakládá. „Obávám se, že bych se octnul mezi příslušnými produkty.“

Neobává se však, že zveřejnění výsledků další projekty jeho výzkumu ohrozí? „Naopak. Publicita v médiích přesvědčí řadu dalších, že na tom není nic divného.“

Jedním z nálezů je i skutečnost, že mezi prodanými mrtvolami převažovali nepřátelští padlí nad vlastními v poměru 3:1. To Keres považuje za pěkný doklad altruismu, lidským bytostem zřejmě vrozeného.

A kam se chystá příště? „Do Grozného po převzetí Rusy, samozřejmě.“

Sen jsem si uvědomoval při probouzení – jako bych to četl, nebo slyšel, nebo psal jako hotový text.

Vlastní interpretace: bezmocné zoufalství z vyvražďování nevinných, a věčné imperiální brutality Rusů. Cynismus vrahů před tváří světa sen jaksi přetvořil do černého humoru – jako výkřik?

Sám jsem překvapen, jak sen může utkat takový text – nepodobá se to žádným snům, se kterými jsem se setkal. Vůbec to jako sen nevypadá. Přesto se mi takovéhle sny – povídky zdávají. Sny si nevybíráme ani nevymýšlíme – sny se nám prostě zdají.

Sen při odevzdávání rukopisu (2001)

I řekli mu učedníci:

„Pane, když se ten muž tak moc chce zabít,

a my mu nemůžeme pomoci,

proč ho nenecháme odejít a nejdeme si po svém?“

„Ne“, řekl Mistr,

„Půjdeme s ním,

na místo, kde chce mít svůj hrob,

aby věděl, že někomu na něm záleží,

že jsme s ním i v hodině smrti…“

Interpretaci tohoto snu chci využít jako příklad, že zjevný obsah snu (manifestní dle Freuda) i skrytý obsah (latentní) mají oba svoje oprávnění. Zatímco manifestní prvky nabízejí svůj smysl ve zřejmých narážkách na vnější realitu, hlouběji skryté obsahy potřebují metodu volných asociací.

Sen se mi zdál ráno před tím, než jsem posílal do nakladatelství Jota úpravy závěrečné kapitoly. Cítil jsem, že nějakou souvislost by to mít mohlo, ale nic jsem nevymyslel.

Za to však první plán snu jsem druhý den zužitkoval v psychoterapeutickém výcviku. Člen skupiny, kterou vedu, byl dotčen necitlivým chováním ostatních a chtěl odejít. Přitom zase on vynadal skupině tak, že ho moc nepřemlouvali… Když už to bylo vážné, zasáhl jsem, a podpořil dotyčného proti skupině, aby zůstal.

Byl jsem samozřejmě popotahován, že se to neslučuje s demokracií skupiny, a jestli mám pro to pádné důvody. Sen jako by odpovídal: když se někdo chce doopravdy zabít, nikdo mu v tom nezabrání. Ale měli bychom se o to pokusit – měli bychom dát najevo, že jsme s ním; dát mu příležitost, aby mohl čestně změnit názor; přinejmenším abychom nebyli vinni lhostejností a nečinností. K tomu by se hodila moralita, která se spontánně dopověděla po probuzení a uvědomění si snu:

Na ta slova muž propukl v pláč, obrátil se k nim a volal: „Jak bych mohl chtít zemřít – teď, když vidím, jaké přátele bych tu zanechal“.

Něco na tom jistě je – dotyčný ve skupině zůstal.

jak se učit rozumět snům – ZÁVĚR

Praktická doporučení

První věc, bez které to nejde, je mít zaznamenán obsah snu k výkladu a rozumění. K výkladu potřebujeme vědomě myslet. Ve snu jsme v nevědomém stavu mysli. Proto je těžké si obsah snu pamatovat, pokud jsme již plně probuzeni a vědomí se ujalo vlády.

Desatero lovu snů

1. Nejvhodnější je stav přechodu mezi nevědomím a vědomím: proto je důležité si sny zaznamenat bezprostředně po probuzení. Pro jistotu si dejte na dosah tužku a blok, nebo diktafon.

2. Pokud se vám sny těžko vybavují („nikdy se mi nic nezdá“), zkuste autosugesci.

Opakujte si před usnutím „vzpomenu si na dnešní sen“, nebo „vzpomenu si na všechny dnešní sny“ nebo „poznám sen, když ho budu mít“.

3. Pokud jste se vzbudili a pamatujete si sen, nehýbejte se v posteli. Pokud jste se pohnuli, pak se vraťte do pozice, ve které jste měli sen.

5. Zapište si sen do detailů včetně dialogu.

6. Je-li půlnoc a nemůžete-li hodinu psát, udělejte si klíčové poznámky, a dopište ráno.

7. Jestliže nemůžete během noci psát vůbec, pak zůstaňte v posteli a se zavřenýma očima si několikrát do detailu přehrajte sen. Přitom se učíte sen vědomě nazpaměť a bude snazší si na něj ráno vzpomenout. Zapište ho potom.

8. Nezkoušejte se probouzet příliš rychle. Když: vyskočíte z postele hned jak zazvoní budík – rozsvítíte – začnete přemýšlet, co vás čeká v práci… převezme vládu plně bdělý stav. Svědomitost a koncentrace vám přibouchnou dveře před nosem. Zkuste zůstat mezi spánkem a probuzením trochu déle. Většina lidí si pamatuje sny z brzkého rána.

9. Jestliže se vám vybavují sny nebo jen fragmenty snu během dne, pak pokud možno přerušte svoji činnost, zapište si je a zkuste si ze snu vybavit více. Nemusíte být hned úspěšní a na celý sen si vzpomenout. Vaše nevědomí vám však vyslalo signál, že je sen důležitý. Potvrďte, že jste si toho všimli, a dejte vašemu nevědomí zpětnou vazbu, že vám na snu záleží. To může zlepšovat schopnost pamatovat si budoucí sny.

10. Pokud jste neschopni si rychle zapamatovat sen, nedělejte si starosti. Je-li sen důležitý, bude se pravděpodobně vracet, dokud si ho nezapamatujete a neporozumíte mu.

Pravidla interpretace snu pro začátečníky

1. Všichni jsou já, všechno je moje

Důležité interpretační vodítko, i když zpočátku může být nezvyklé a nesnadné ho přijmout.

Snící je vždy ve svém soukromém světě. Všechny postavy ve snu tak reprezentují různé aspekty jeho osobnosti: myšlenky, emoce, naděje, strach, ideály, vztahy…

Sny o rodinných příslušnících, přátelích, nepřátelích… všechny odrážejí nějaký aspekt sebe sama. Aby to nebylo tak jednoduché: ti lidé jsou samozřejmě zároveň sami sebou.

Příklad:

Zdá-li se mi o zlém šéfovi, je to ovšem šéf. Zlobí-li se na mne, je to zároveň ta část mého Já, která se bojí, která je ve vztahu k šéfovi třeba tak, jako se dítě bojí rozzlobeného rodiče. Vrací-li se mi takový sen, i v obměnách, je to část Já, která je vůbec ke světu ve vztahu úzkostného naladění.

Pozoruji-li ovšem šéfa, jak dusí někoho jiného, může to být ovšem moje vlastní zlost, převlečená tč. za šéfa. Dovoluji si sám takovou zlost projevit? Jestliže ne, neukazuje mi šéf to, co bych sám chtěl, ale zatlačuji to do nevědomí?

A když už jsme u toho, co to se mnou dělá, jestliže silné afekty, které mají vždy tělesný doprovod, jako strach nebo vztek, potlačuji a popírám? Co to dělá třeba s mým tělem?

Fyzické tělo snícího často symbolizují pevné věci, jako např. dům, budovy, auta apod. – třeba dům, který potřebuje opravit, může poukazovat na zdravotní potíže (v současnosti nebo budoucnosti).

2. Živly poukazují na základní vyladění osobnosti snícího

Emoce jsou ve snu často zastoupeny symboly energie, jako oheň, bomby, elektřina apod. Např. sen, ve kterém je osvětlení nápadné a způsobuje poškození domu, demonstruje, jak negativní emoce (osvětlení) jako strach a zlost ovlivňují fyzické zdraví snícího (poškozená struktura domu)

Stav mysli mohou vyjadřovat vzduch, atmosféra nebo interiér místnosti. Např. tmavá, šerá místnost by mohla být deprimovaná osoba, zatímco špinavý, ošumělý pokoj by mohl indikovat negativní nebo rozzlobenou mysl.

Intuitivní vyladění mohou vyjadřovat symboly vody – moře, řeky, jezera, kanály atd. Reflektují duchovní pozadí života snícího. Vrací-li se do mělkých, teplých zátok, připomíná to vnitroděložní život. Bouřlivé vody hrozí stržením a zaplavením – mohou rezonovat s Jungovým pojetím „inflace nevědomím“. Organizovaná, spoutaná voda indikuje jiné životní ladění. Např. kanály nebo plavecký bazén indikují umělé nebo konvenční ideály, pedanterii spoutaného duchovna. Stav vody může také indikovat vnitřní stav organismu. Např. znečištěná voda indikuje potřebu očištění krve změnou diety anebo zlepšením vylučování.

Vše ve snu je potenciálně aspektem Já snícího. Je třeba vždy uvažovat, které aspekty jsou takto vyjádřeny.

3. Příčina a efekt

Opakujeme, že sen má smysl. Má smysl i nesmyslný snový děj? Jestliže ano, co vůbec smysl znamená?

Smysl věci je to, co dává její srozumitelnost. Zjevně nespojité věci snu – lidi, emoce a události jsou spojeny v souvislý, byť na první pohled nesrozumitelný děj. Spojitý děj je řetěz příčin a následků. Všechny věci ve snu jsou spojeny vlastním výkonem (nevědomé) mysli snícího. Ukrývají tedy vztahy, příčiny a následky, smysl příběhu. Jinými slovy, jeden nalezený symbol ukazuje příčinu problému a jiný symbol ilustruje efekt. To je důležité, protože pokud efekt není zakoušen v přítomnosti, pak bude v budoucnosti.

Toto pravidlo můžete použít pro ukázání, proč je snící nemocný, deprimovaný, nemůže vyjít s manželem, šéfem, partnerem nebo proč se jeho kariéra nerozbíhá.

4. Osobní odpovědnost

Toto pravidlo může být někdy obtížně stravitelné – ale pravidlo se nemění. Snící je VŽDY odpovědný za to, co se ve snu stalo, co se děje, co se může stát nebo stane. Např. ve snu jsme našli všechny druhy překážek, na které snící naráží, které zamezují pohybu. Na povrchu se zdá, že za to nemůže. Ale když použijeme toto pravidlo, shledáme, že jsme za náš vlastní postup zodpovědní. Zdržení na letišti může znamenat neochotu rozběhnout nový projekt; uzavírka cesty či objížďka neochotu odstranit překážky v růstu.

5. Vyhýbání se

Je významné, jestliže se snící pokouší vyhýbat ve snu. To ukazuje, co mu chybí k přijetí sebe sama, k postavení se čelem k vlastnímu životu. Sny zkouší vytvořit celek společným nákresem rozptýlených aspektů osobnosti snícího. Např. osoba v reálném životě může potlačovat, vytěsňovat, odštěpovat své emoce od svého vědomého prožívání. Jeho sny však budou trvat na tom, aby akceptoval je i všechny další aspekty jeho osobnosti. Podobně sny požadují, aby snící vyjádřil svůj strach. Tím mu ukazuje, že se s ním má vypořádat a uzdravit se z něj.