Kam s malými talenty

Kam s malými talenty?

O nadaných dětech

Příloha MF Dnes TEST 2015

Talentované děti podle něho patří k sobě, tak se mohou talenty optimálně rozvíjet. Tlak na nivelizaci všeho, a na ztotožnění s nivelizovanou úrovní, všestranný rozvoj nadání brzdí.

Klinický psycholog Jiří Tyl ví, o čem mluví. Psychologii nadaných dětí se věnuje skoro 30 let, vyšetřil jich stovky. Vychoval tři mimořádně nadané děti; se starším synem se účastnil vzniku Školy hrou, první soukromou školou hrou v ČR. S mladším synem spoluzakládal první školu pro nadané děti, Cesta k úspěchu (www.cestakuspechu.cz).

Dr. Tyl stál u zrodu první soukromé základní školy v ČR po roce 1989. Škola hrou byla zaměřena na rozvoj tvořivosti i osobnosti žáků. Vznikla skutečná spolupracující komunita žáků, učitelů a rodičů. Bylo úžasné vidět, jak děti svoji školu a své učitele milují, rádi do školy chodí, vymýšlejí vlastní programy. Také se hladce dostávaly na střední školy, většina na osmiletá gymnasia.

Byl také spoluzakladatelem první školy zaměřené výslovně na děti nadané (a přitom i děti s tzv. dvojí výjimečností, které vedle nadání mají třeba poruchy pozornosti či učení). Byla založena v roce 2004 pod názvem Škola dětem, nyní pod názvem Cesta k úspěchu. Hlavní zakladatelem a majitelem je Dr. Svoboda, vědec, pak manažer v oboru lidských zdrojů. Třetí zakladatelkou byla právnička JUDr. Samková.

Hlavní motivem zakladatelů byla pomoc nadaným dětem, nejprve vlastním. Děti zakladatelů nastoupily 1. ročník školní docházky (mezi roky 2003–6). Všechny 3 děti měly IQ 130–140.

Všechny byl ve školách šikanované: jednoho chtěla nechat učitelka opakovat první ročník kvůli dysgrafii (!).

Druhé dítě bylo šikanováno spolužáky, protože otec byl Rom: „černošku“ spolužáci odmítali vpustit do třídy a podobně, aniž by s tím škola něco udělala.

Třetí byl v první třídě šikanován, protože i s IQ 140 byl citově spíš ještě v mateřské školce; nebyl z domova zvyklý na agresi a neuměl se bránit: hned v prvním pololetí přišel ze školy třikrát zkrvavený od spolužáků – prvňáků. Škola se zastala agresorů, že prý je nadané dítě provokuje.

Stanovisko dr. Tyla, že nadané děti patří k sobě, není tedy žádným elitářstvím, ale zcela praktickými zkušenostmi šikany nadaných dětí v „běžných“ školách! Vzhledem k tomu, že se dětem s dvojí výjimečností věnuje soustavně, má dokladů o šikaně nadaných desítky za rok.

Jak jste poznal, že jsou vaše děti mimořádně nadané?

Jednoduše: první slovo řekli do šestého měsíce věku (tohle zdědili po otci). Přitom obvykle chlapci mluví později než dívky. Raný vývoj řeči je nejsilnější ukazatel vysokého IQ. (Opačně to neplatí: řada géniů začala mluvit pozdě.)

Dočetla jsem se, že váš syn byl první dítě v Česku, které absolvovalo tak zvané prenatální učení. Jak se takové nenarozené dítě učí?

To je velmi jednoduchý princip. Krabičku, která vypadá jako walkman, si matka přikládá dvakrát denně na břicho. A ta dítěti hraje rytmické zvuky o síle 30 decibelů. Autor přístroje Babyplus změřil, že je v těle matky obrovský rámus, aorta dělá randál, asi 80 decibelů. Tento zvuk je tedy pro miminko potichu. Začíná se s tím po osmnáctém týdnu, tedy v době, kdy dítě začne slyšet. Velmi totiž vnímá své okolí. (Proto je tak důležité, aby se rodiče nehádali: dítě všechno slyší a prožívá s matkou – a stres omezuje vývoj mozku.)

A dítě na tyto zvuky nějak reaguje?

Jistě, dětem se to náramně líbí, když pak maminky zapomenou nebo nemohou přístroj v danou hodinu nasadit, tak začnou kopat a domáhají se svého cvičení. Ukazuje se, že to zlepšuje pozornost, koncentraci, tlumí to hyperaktivitu. Děti se rodí orientované, lépe spí a jsou celkově klidnější. Když se můj syn narodil, bylo to jako dvacetiminutový zázrak. Smál se na mě, vůbec neplakal, „mluvil“ na mě: AHA-AHA-AHA, soustředěně sledoval prostředí.

„Geniálním“ dětem jste se nevěnoval jen doma, ale i ve své profesi. Stál jste třeba při založení první školy pro nadané…

Ta škola je moc pěkná, děti se v ní cítí naprosto skvěle. Ale než vznikla, to bylo něco. Ministerstvo nám dvakrát odmítlo udělit licenci. Tady zkrátka vadí, když někdo vybočuje. A škola pro nadané jim přišla příliš elitářská. Ale tak to není: nadané děti jsou adaptované, hladce proplouvají školami a zaměstnáním. Problémy v sociální oblasti neplynou ze samotného nadání, ale jednoduše z odlišnosti. Vymykají se, mohou mít odlišné chování (já jsem třeba nepřetržitě četl a jen četl, i pět knih denně). Mohou být třeba geniální matematici, a přitom být nešikovné, mít problémy s řečí aj.

ŠKOLA, DO KTERÉ DĚTI CHODÍ HODINU PŘED VYUČOVÁNÍM – celé roky trvání školy! – protože chtějí.

Odpoledne je rodiče nemohou dostat z družiny

Taková je první škola pro nadané děti v České republice „Cesta k úspěchu“,

Kolik z nás dospělých se každý den těšilo do školy? Vtipy, filmy, kdeco podporuje stereotyp: je normální, že dětem se do školy nechce – stejně jako dospělým do námezdní práce. A přece jsou lidé, kteří se do práce těší: ti, kteří pracují na svém, ti, kteří v ní mohou realizovat svoji tvořivost. Ti nejnadanější z nás, jako Albert Einstein nebo Thomas Edison, byli dobrodružství své práce oddáni tak, že je (téměř) nic jiného nebavilo.

Že děti nadané jsou své škole oddané, není žádná náhoda. Je lepší, když se žáci mohou těšit obojímu. Oddanost žáků Cesty k úspěchu ke škole, jejich nadšení chodit do školy dříve a zůstávat tam déle, ukazuje, co je dost dobrá, normální škola: taková, do které se dítě každý den těší.

Ať si každý, kdo pracuje ve školství nebo pro školství představí, že cíl a kritérium dobré školy je, že se tam žáci těší.

Je příznačné, že takovouto definici, dávanou každodenním chováním žáků Cesty k úspěchu, nenajdeme ani v ministerských předpisech, ani pedagogických materiálech. Co by se v běžné škole muselo změnit, aby byl splněn? Skoro všechno v přístupu školy k žákům: nejen aby děti dostávaly nárokům školy, ale hlavně aby škola dostávala nárokům dětí 21. století.

Myslíte si tedy, že by nadané děti měly studovat ve školách pro nadané?

Je to výhodnější jak pro ně, tak pro celospolečenský přínos. Nadané děti si cení nadání, jiné odlišnosti nejsou pro ně tak důležité. Je známo, že vývoj talentu významně předbíhá třeba emoční dozrávání. (Mladší syn, když šel do školy, měl naměřené IQ 140, ale emočně byl na mateřskou školu.) Mezi svými se to lépe snáší.

Ve skupině extrémně nadaných je velmi mnoho jedinců s genem zvědavosti a neposednosti (tzv. ADHD), viz např. Bill Gates, Steve Jobs. Současná společnost tlačí na přizpůsobení: zvědavost je nepozornost, živost je neukázněnost. Jenže když budou všichni vzorně adaptovaní a poslušní, géniové zmizí. Kdo bude dělat převratné objevy v medicíně, obživě obyvatel, kosmonautice?

Chcete tím říct, že se u nás jejich talent potlačuje?

Ve Spojených státech je spousta elitních soukromých univerzit, výzkumných center. To je výkvět pro talenty, jenže když společnost taková zařízení nemá, tak – bohužel – talenty potlačuje. Navíc některé učitelky netuší, jak se k takto nadaným dětem chovat. Génius je výjimečný a potřebuje individuální přístup. Když jsme zakládali školu pro nadané, stále nám říkali, že vychováváme osamělé génie, kteří se nebudou umět adaptovat. Opak je pravdou. Nikdo z dětí, které chodí na základní školu pro talentované, s tímto nemá problémy. Navíc jsou tam třídy maximálně po šestnácti dětech, což je mnohem lepší pro udržení koncentrace, pozornosti. Ve třídě s třiceti dětmi je to velmi těžké.

A co s tím? Lze soustředění nějak natrénovat?

Právě na to se zaměřujeme na biofeedbacku. To je přístroj, který slouží na trénování mozku. Ke zvýšení koncentrace je používají hodně sportovci. Při olympiádě v Pekingu dokonce Kostelecký děkoval ze stupně vítězů své psycholožce za biofeedback. Je to podobné jako jóga, učí, jak být v jednom momentu maximálně uvolněný od vnějšího světa a maximálně soustředěný na jednu jedinou činnost. To je využití pro rozvoj špičkových výkonů. Na druhém pólu biofeedback pomáhá lidem s problémy s koncentrací, vůlí, pamětí, pozorností (ADHD apod.). Výborně účinkuje na poruchy spánku, zvláště noční enurezu. Pomáhá potlačovat epileptické záchvaty. Využívají ho i nadané děti, protože mívají potíže s koncentrací na to, co je nebaví, nebo je s jejich talentem spojena některá dysfunkce, např. vady řeči, dyslexie.

Jak přesně biofeedback funguje?

Pro klienta je to velmi hravý způsob, bezbolestný a nenávykový. Pomocí EEG zachycujeme mozkové vlny, ty jsou předávány počítači. Jejich průběh před sebou vidíte na počítači, jsou „přeloženy“ do podoby video hry nebo filmu, které ovládáte jen činností svého mozku.

Když mozek trénuje oblasti, které chceme zlepšit, „hráč“ dostává body ve hře či normálně sleduje film. A naopak: když narůstá aktivita v nežádoucích oblastech, ve hře se nedaří, film se rozmaže a není vidět. Když se dítě začne znovu soustředit, film se zase rozběhne. Tím mozek sám rozvíjí proces učení nových, vhodnějších frekvencí mozkových vln.

Když je to tak skvělé, proč už biofeedback není na každém neurologickém oddělení?

Biofeedback je psychologická metoda, vyžaduje samostatného terapeuta, specializovaný výcvik, vlastní přístrojové vybavení, diagnostiku. V ČR ho používáme 20 let; to není příliš dlouhá doba, aby byl přijat mezi zavedené obory. Řada lidí, lékaře nevyjímaje, pochybuje, že by „nějaké cvičení mozku“ mohlo mít podstatný a trvalý účinek. Ovšem důkazů z výzkumů zrychleně přibývá, takže doufám v rozvoj vzájemné spolupráce.

Celý svůj odborný život věnuje psychoanalýze a neurovědě. Učí, jak lépe ovládat svůj mozek, hledá slabá místa a opravuje ta, která tak nefungují. „Nadané děti se vzájemně stimulují a táhnou dopředu,“ říká PhDr. Jiří Tyl.

Starší syn Alan (30) po obecné Škole hrou studoval 8leté gymnazium (také soukromé), pak vystudoval obor psychologie zdraví na Fakultě humanitních studií UK. Před 3 roky po otci převzal a vede psychologické centrum a institut EEG biofeedback v Praze 6.

Mladší syn David (16) je na osmiletém gymnaziu, na základní škole měl samé jedničky, minulý ročník končil s průměrem známek 1,46. Věnuje se soustavně historii a politologii (také po otci).

O NADANÝCH DĚTECH – PODKLADY

(publikovány v MFD částečně)

1. Kdy lze rozpoznat, že je dítě nadané, geniální? Lze to poznat již třeba od kojeneckého věku? Jakým způsobem? Čeho si všímat?

Nadání je vrozená vloha, která nás zpravidla provází celý život. Mimořádné nadání v kojeneckém věku (tj. do jednoho roku) poznat lze např. v brzkém vývoji řeči. Dítě, které říká první slova v šesti měsících a v roce již mluví v holých větách, bezpochyby nadané je. Nadané jsou obvykle děti, které velmi brzy chodí – např. první kroky v devíti měsících a v roce již samostatně chodí. Jestliže dítě v jednom roce projevuje řečové schopnosti, či sociální schopnosti, tak jako průměrné dítě v roce a půl, má vývojový kvocient 150. (Pojem geniality přesahuje pojem nadání, netýká se běžného nadání; zmíním ho po otázkách na nadání.)

2. Pokud má dítě na svůj věk nevšední zálibu, které věnuje všechen svůj čas, lze říci, že je to také známka jistého nadání? (Třeba když pětiletý kluk zná všechny druhy lokomotiv a ví o nich úplně všechno) Je podle vás třeba tuto zálibu podpořit? I když jde na úkor ostatních?

Záliba v lokomotivách je spíše všední, tato je však nevšedním způsobem rozvinutá. Jako rodič bych podporoval každou zálibu, ve které dítě osvědčuje mimořádnou paměť, všímavost, systematičnost. Nadání patří mezi takzvané pozitivní deviace; není na úkor něčeho, naopak je něčím navíc.

3. Je pravděpodobné, že rodiče, kteří mají jedno nadané dítě, budou mít i druhé dítě takto výjimečné?

Alespoň z padesáti procent ano.

4. Jaké IQ obvykle mají průměrné děti? Jak vysoké IQ mají nadané děti? Kdy je lze chápat jako geniální?

Inteligence, jako mnoho jiných přírodních jevů, je normálně rozdělená ve tvaru „zvonové“, tzv. Gaussovy křivky. Koeficient inteligence se – zřejmě pro pohodlí uživatelů – uvádí ve formátu, kde průměr = 100, pásmo průměru je 85 – 115. Řekněme, že nadaný = nadprůměrný, tedy v IQ 115 a vyšším. „Vysoký nadprůměr“, čili nadání mimořádné, je tedy IQ 130 a vyšší.

5. Existují nějaké statistiky, kolik nadaných dětí je? Třeba ze sta?

Dle normálního rozložení je nadaných 16 ze sta, mimořádně nadaných dva ze sta.

6. Je podle Váš lepší talentované dítě přihlásit do speciální školy, kde bude v kolektivu stejně nadaných dětí? Nebo preferujete, aby dítě zůstalo ve smíšeném kolektivu? Nemůže kolektiv nadaných změnit sociální vnímání těchto dětí?

Právě kolektiv stejně nadaných pomáhá individuální nadání v plné míře realizovat. Ze vzdělání dítěte ve speciální škole má větší prospěch nejenom toto dítě, nýbrž celá společnost. Kolektiv nadaných také zbystřuje a zvědomuje sociální vnímání těchto dětí; mají větší sociální soucítění, jsou si více vědomy individuální odpovědnosti za ostatní.

7. Čemu by rodiče měli věnovat dále pozornost? Co je největší chybou ve výchově talentovaných dětí?

Nejhorší je si talentu nevšimnout vůbec, popírat ho, zanedbávat ho. Za chybu považuji i to, jestliže se rodiče snaží nadané dítě za každou cenu „zprůměrnit“. Jestliže čtyřleté dítě baví násobit a dělit, je důležité, aby si umělo zavazovat tkaničky? Jako psycholog mohu říci, že nadané děti podporu rodičů svému talentu dychtivě přijímají, oceňují a obvykle oplácejí. Takový rodič je jejich nejlepším kamarádem.

8. Geniální děti mají často problémy s navazováním vztahů, nejsou tolik sociálně citliví. Mají i jiné problémy? Jak se rodiče mohou pokusit toto změnit?

Génius je právě to, čím my nejsme (my všichni ostatní, tj. včetně mimořádně nadaných). Mimořádné nadání je extrémem, ale stále ještě v řádu normálního statistického rozdělení. Génius je jednotlivina. (Genius v latině znamená „ochranné božstvo rodu“ čili genu. Tj. genius právě není členem rodu, nýbrž „něco nad ním“.)

Génius techniky Edison byl osobnost sociálně dosti nesnesitelná. Sigmund Freud však měl šest dětí, z toho dvě velmi úspěšné, bankéře a umělce, a jedno mimořádně nadané, psychoanalytičku světového významu Annu. Léčil stovky lidí a vychoval desítky mimořádně úspěšných psychoanalytiků. O problému s navazováním vztahů či sociální necitlivosti nelze ani náhodou mluvit. Právě proto, že génius je jednotlivina, nelze cokoli o nich zobecňovat.

PhDr. Jiří Tyl, klinický psycholog

psychoanalytický psychoterapeut, neurofeedback terapeut

Nikoly Tesly 6, Praha 6

E-mail: Psychoterapie.Tyl@gmail.com

Tel 774 722 414

www.psychoterapie-tyl.cz

www.biofeedback.cz

_______________________________________________